Co v Bibli znamenají zprávy o vzniku světa?

Existence např. dinosaurů je podle Bible možná. Ale zároveň to také vypadá tak, že svět je starý jen 7 000 let (to je odhad ze součtu věků biblických postav). Kdy tedy dinosauři žili, když je z vědeckých poznatků jasné, že svět je starší?

Důležitou věcí je, že nejen celý Starý zákon, ale také Nový zákon musíme chápat, pokud ho chceme správně pochopit, v souvislostech doby, ve které tyto spisy vznikly.

A tak i Starý zákon je vlastně takovým podobenstvím. Proto je i celý příběh o stvoření světa (1. kapitola Genesis) jedno velké podobenství. Pojednává o historickém faktu, že Bůh stvořil svět, ale zároveň zdůrazňuje několik dalších velmi důležitých teologických myšlenek. V celém Starém zákoně můžeme narazit na to, že byl Izrael ohrožován a také zotročen Babylónem. Text knihy Genesis je vlastně ideologickou obranou před babylónským nebezpečím. Popisuje totiž stvoření světa podobně jako babylónská báseň Enuma eliš. V té se vypráví o tom, jak spolu zápasily dvě bájné obludy, jejich krev smísil bůh s prachem a v sedmi dnech z toho vytvořil zemi, rostliny, zvířata, lidi. Židovský spisovatel používá stejný základ: Bůh tvořící v sedmi dnech. Ale celé jeho vyprávění má jinou nosnou myšlenku, a sice že Bůh vše tvoří z lásky a jako dobré. Za každým dnem svého díla v první kapitole knihy Genesis Bůh vidí, že jeho dílo je dobré. Poselstvím textu tedy není, jak a kdy vznikl svět, ale proč vznikl a s jakým cílem a kdo mu tento cíl dal a proč mu ho dal.

V Babylónském náboženství byl sedmý den dnem nebezpečí. Nikdo nesměl pracovat atp., aby se mu něco nestalo. Oproti tomu je v židovském pojetí sedmý den dnem odpočinku, který dal Bůh lidem. A vůle Boha, aby lidé odpočívali a měli prostor pro chválu Boha, je ukázána tím, že i Bůh sedmého dne odpočinul.

Všimněme si také jednoho detailu, nikde v této zprávě nenajdeme, že by Bůh stvořil čas. To neznamená, že čas nebyl stvořen, ale ukazuje to na to, že v době vzniku spisu neexistovalo takové pojetí času, jaké máme dnes. To je vlastně jedním z přínosů židovství a křesťanství do světových dějin. Ve všech pohanských zemích byl ve starověku čas vnímán jako kruh. Tento kruh začínal stálým opakováním sedmi dnů a plynul od narození k smrti. Z výše uvedeného vyplývá, že nemůžeme zprávu o stvoření chápat jako historický text podle dnešních měřítek. Lidé ve starověku mysleli jinak, a tím, co my dnes považujeme za faktický popis událostí, opisovali hlubší souvislosti. Bible tedy není kronikou lidstva. Lidské dějiny nepopisuje, ale vysvětluje.

atd.

http://www.chris­tnet.cz/clanky/2737/co_v­_bibli_znamena­ji_zpravy_o_vzni­ku_sveta.url

Křesťané jako monoteistické náboženství je odnoží judaismu, od něho se později oddělilo, převzalo Starý zákon a vytvořilo Nový zákon. Souvisí s vývojem primitivních náboženství, polyteistických a monoteistických – jeden Bůh – Izrael .

http://hledani­.gnosis9.net/vi­ew.php?cisloclan­ku=2011050007

moc se o toto téma nezajímám,
ale našla jsem zajímavý článek :

Evoluční teorie a křesťanství – jde to dohromady?
http://zod.re­formace.cz/evo­lucni-teorie-krestanstvi-jde-dohromady-cislo-104

a pak další na Googlu
http://www.go­ogle.cz/search?new­window=1&site=&sou­rce=hp&q=teori­e+o+stvo%C5%99en%C3%AD+s­v%C4%9Bta&oq=te­orie+o+stvo%C5%­99en%C3%AD+&gs_l=hp­.1.0.0.3297.22946­.0.25257.18.13­.0.5.5.0.2279­.11997.0j1j2j1j0j3­j1j2j2j1.13.0­....0...1c.1.22­.hp..6.12.3126­.iDzRH9q2gGQ

Všetky známe staré náboženstvá, či „náboženstvá“ primitívnych kmeňov (nenasiaknutých kreťanstvom, či iným svetovým náboženstvom), ich spomienky – povesti a báje dávnych čias, majú spoločné jedno:
Najprv (ne)bolo Nič…
Spojením Ničoho vznikol Niekto – Učiteľ – Stvoriteľ Sveta, zveri, vtáctva, čo svoje dielo zakončil vymodelovaním Človeka.
Po ukončení stvorenia zveril svoje vedomosti a moc nad svetom (svojmu) Človeku
Odišiel s prísľubom návratu.
–
Kresťantvo, napriek svojej dve miléniá starej histórii, je pomerne mladé náboženstvo. Pri svojom „vzniku“ vychádzalo zo znalostí vtedajšej doby.

Nemůžu mluvit za jiné a tedy ani křesťany, takže jen osobní názor.
Převzali představy a fantazie našich starověkých předchůdců v podobě, v jaké se k nim (tj. křesťanům) dostaly v textech, nebo spíše překladech a opisech textů, zařazených do sbírky obecně nazývané Bible.
Tyto představy odpovídají době svého vzniku, míře poznání, jíž tehdejší lidé disponovali. Obdobně jako nynější představy, například o Vekém třesku, o multiverzu či o superstrunách, vycházejí z poznatků této doby. Jak se mění poznání, mění se i představy o tom, co jsme ještě dostatečně nepoznali.
Různé představy o vzniku světa z vůle nějaké „nadpřirozené“ bytosti či bytostí se vyskytují v mytologii mnohých národů, například Egypťanů, v Indii nebo v Japonsku nebo u národů přírodních.
Základ představ o božím stvoření světa v sedmi dnech se dostaly do tzv. Starého Zákona (sbírky židovských mýticko-historických, nábožensko-filosofických, uměleckých apod. textů) pravděpodobně z Mezopotámie. Na vliv mezopotamských pověstí na hebrejskou knihu Genesis ukazuje i příběh o potopě světa, to že Abrahám přišel z Mezopotamie a zřejmě i další místa. K tomu lze snad dodat, že je rozumné brát výsledky i moderní archeologie a metod porovnávání textů z období vzdáleného dva a půl tísíce a více let s určitou rezervou.
Starý Zákon, nebo jeho podstatná část, se v závěru antiky stal součástí Bible, křesťanské náboženské knihy. Křesťané tuto sbírku považují za dílo či vnuknutí boží a tedy o pravdivosti jejích textů nepochybují. Dalo by se říct, že před poznáním, obrazně a velice zjednodušeně řečeno, získané pomocí mikroskopu a dalekohledu upředňostňují poznání získané rozborem starověkých textů. Možná, že některým nejde ani tak o získání poznání jako spíš o utvrzení se v poznání či přesvědčení dosavadním.
Myslím, že se k této otázce vyjádří i někdo s jiným názorem a že si pak budete moci udělat představu o názorové pluralitě.