Jak se cítíte, když vám někdo neodpoví na pozdrav?

…dotyčný neslyšel, dotyčný nechtěl slyšet… to jsou jen dvě možnosti, proč lidi na pozdrav neodpoví. Já se nezblázním, když se mi neodpoví, zbláznila bych se, kdybych se na něco ptala a tázaný sice mluvil, ale neodpověděl na dotaz.
V případě absence pozdravu na můj pozdrav si pomyslím něco o kravíně a kravách, které aspoň zabučí, když vejdu.

Upravil/a: quentos

Jak idiot, obzvlášť je-li dotyčným neodpověděvším žena. To pak za rohem tiše ucedím něco nelichotivého.

Stává se mi, že jsa zamyšlen, nevnímám, co se kolem děje. A což teprve osoba, která prolítla u zkoušky, která má přijít o místo, které někdo blízký zemřel, které lékař sdělit nehezkou diagnozu? Proto buďme tolerantní, sami nevíme, kdy nás něco takového postihne. A ani to, zda jsme včera nebyli příliš zamyšlení a nějaký ten pozdrav přeslechli. Ne každý, kdo neodpoví na pozdrav, tak činí z namyšlenosti a pocitu nadřazenosti. Ale jsou i tací. A kvůli nim nemá cenu si kazit den. Prostě zdraví ten slušnější. Jakmile si ověřím, jak že se věci mají, neztrácím se ne/zdravením náfuky čas a neřeším to.

Pomyslím si něco o buranech a křupanech … Zvlášť v případech, kdy často zdravím první – muže, mladé muže i ženy, přestože jsem již v letech. Někdy si říkám, že už první zdravit nebudu, ale jsem tak slušně vychovaná, že svoje předsevzetí vždycky poruším.

Hmm tak to je mi putna..
Tohle vůbec neřeším 🙂

Dnes je celkem běžná věc, že se nezdraví O to raději potkávám lidi, kteří jsou v tomto směru konzervativní , odpoví na pozdrav a sami zdraví.

špatně