Jak se dá polopatě vysvětlit vesmírné nekonečno?

Kdysi jsem na nějaké přednášce, tuším s panem Grygarem, viděl přirovnání představit si vesmír jako proužek papíru který přetočíš a spojíš. Černé díry pak představovaly proděravění toho proužku papíru, tak že ses dostal jinam zkratkou. Nevím jestli se tím dá představit nekonečno, ale přišlo mi to zajímavé.

Tak především musíš pochopit jedu věc – vesmír je starý cca 13,7 miliardy let. Teoreticky kdybys jedním směrem cestoval po přímce kamkoliv a urazil tuto vzdálenost (13,7 miliard ly), dorazil bys na „konec vesmíru“. (s velkou pravděpodobností dříve – tohle je nejzazší mez) Tak si to asi představuje usoman. Není to tak jednoduché.

Vesmír je zakřivený „sám do sebe“ Že „křivý“ (tedy neeuklidovský) prostor existuje už máme ověřeno. Představit si „zakřivenost samu do sebe“ je stejně obtížné, jako představit si tesserakt (4D hyperkrychli). Prostě na to nejsme vybaveni. Ale autacek to dobře vystihl s tou Möbiovou páskou.

Vezmi proužek papíru a slep jeho konce. Bude to jako prstýnek – bude mít 2 strany – vnitřní a vnější. Když prstem dokolečka pojedeš po vnější straně, můžeš ji obkroužit nekonečněkrát a NIKDY se na vnitřní stranu nedostaneš. A naopak.

Jenže – pokud před slepením jeden konec pásky otočíš (zakřivíš) o 180° a teprve PAK slepíš, tak při pohybu prstem po pásce zjistíš, že taková zakřivená páska NEMÁ 2 strany jako v předešlém případě, ale pouze JEDNU! (pro lepší ozřejmení si po páskách můžeš kreslit čáru)

V prvním případě tedy budeš mít slepenou pásku pokreslenou buď jen zvenčí nebo jen zevnitř, v druhém případě zjistíš, že páska bude pokreslena CELÁ – protože je zakřivena sama do sebe. NENÍ žádné uvnitř a venku. A tak je to i s vesmírem.

Vesmír NEMÁ „konec“, nemá žádné „uvnitř vesmíru“ a „vně vesmíru“, tak jako Möebiova páska NEMÁ vnitřní a vnější stranu! Vesmír je prostě „sám v sobě“. Můžeš se snažit jakkoliv objevit vnější a vnitřní stranu Möebiovy pásky – neuspěješ! (jak jinak, když má jen JEDNU stranu) Můžeš se snažit jakkoliv objevit „konec“ vesmíru – neuspěješ stejně tak jako s Möebiovou páskou. Můžeš po Möebiově pásce přejet nekonečněkrát a stejně se „na druhý konec“ nedostaneš. Protože NENÍ žádná mez, po jejímž překročení se „dostaneš na druhou stranu“, tak proto.

A když u čehokoliv neexistuje nějaká krajní mez, za kterou už NELZE jít, je to NEKONEČNÉ. Jako množina přirozených čísel. Jako přímka. Jako vesmír. Atd.

Podle pana Grygara a Hawkinga vesmír nemá střed ani hranice. Poletíš nekonečně dlouho k jeho hranicím, pak se ohlédneš a zjistíš, že jsi to už přeletěl. Stejně jako když jdeš po přímém kolejišti ve snaze dosáhnout bodu, kde se kolejnice sbíhají.
Einstein kdysi prohlásil, že lidská blbost a vesmír jsou nekonečné. Ale s tím druhým si nebyl docela jist.

Upravil/a: Kepler

Těžké téma. Po Velkém třesku se vesmír stále rozpíná. Došlo k odmrštění seskupené hmoty do velkých vzdáleností a stále to pokračuje. Vesmír se rozpíná a nikde nekončí. Vesmír hranice má a zároveň nemá. 🙂

Nedá, vesmír nemůže být nekonečný, když máme potvrzený Velký třesk. To jen naše mozečky si nedokáží představit miliardy světelných let, tak jsme to slepě označili za „nekonečné“ a doufali, že si tím pomůžeme.

Nekonečné mohou být asi jen dvě věci. Mnohovesmír a počet jeho vesmírů. Ale počkejme na další pokroky vědy.

Upravil/a: Usoman