Historka se líbí, ale je velmi nepravděpodobná. Spíš opravdu patří do tvořivé lidské slovesnosti

Až na pracnou fabulaci to má 2 vady na kráse.

1. Medvěd má vyvinutější smysly, takže by i v mlze vycítil jiného tvora vetřelce, jemuž by se vyhnul, běžec vydává dupot a běží po cestě. Medvědi používají spíše pohyb ve skrytu mezi stromy apod.
2. Ale především, i kdyby to všechno nakrásně mohla být pravda, každé malé dítě ví, že medvědi se pohybují i při běhu po čtyřech, vztyčují se jen výjimečně při zastrašování protivníka, takže běžec by o něj zakopl a zákonitě přepadl, tedy nemohli by se srazit face to face.

Urban legend, to bylo první, co mě napadlo.
Ale když jsem se zamyslel, tak medvědi někde chodí vybírat popelnice i na okrajích měst, zrak a sluch mají špatný, čich mají sice výborný, ale vítr mohl foukat správným směrem… akorát medvěd na všech čtyřech je vysoký něco přes metr, to by do něj nenarazil, ale spíš přes něj přepadnul…
Ale jako historka je to dobrý.

Je to krásna historka, až taká krásna, že nemôže byť pravdivá (aspoň u nás).
Ale…nikdy nehovor nikdy.
Je to ako historka o strážnych psoch, ktorí chránili zmoknutého turistu (predtým sa nepoznali) počas búrky pred podchladením celú noc a keď sa zobudil potichu odišli. Nepravdepodobné?
Je to skutočnosť, stalo sa to na samote neďaleko dediny Sebechleby na Slovensku. Po mnohých rokoch som sa dozvedela, že asi sa psi báli búrky a hľadali pomoc u človeka.

No, nejspíš to bylo trochu jinak. Onen postižený patrně nejdřív vypil ten vařený grog a dva litry vína. Pak ovšem po probuzení mohl vyprávět cokoli.