Jak velké problémy s úřady hrozily na počátku 70. let člověku, který nechal pokřtít své dítě?

Mnohdy vůbec žádné, úřady se to ani nedozvěděly, ono to nikoho zas až tak nezajímalo
Žádná senzace a hon na čarodejnice se nekonal.
Pokud záměrně neškodil soused sousedovi
Rektální alpinismus je nebezpečný v každé době.
🙂
Svatby v kostele byly také, ale musel být i „řádný“ obřad na úřadu.
Vše bylo, je a bude v lidech…

Žádný, to jen nynější modří ptáci říkají, že tenkrát za to lidí byli perzekuovaní.
Já děti křtěné nemám, ale moji dva bratranci své děti nechali pokřtït a NIKDO je za to nepopotahoval.
A svatby mohly být i v kostele. Moje sestra takovou svatbu měla, akorát byla podmínka nejdříve mít obřad na národním výboru a pak až v kostele.
Můj strejda v šedesátých letech naštval komunisty tím, že v týdnů měl svatbu na výboře jenom se svědkama a v sobotu pak svatbu s celou parádou a hostinou v kostele.Několik let mu to nemohli zapomenout a když chtěl něco po národním výboru, tak mu to připomínali.Ale po pěti letech už měl pokoj a co po výboru chtěl, tak mu odsouhlasili.

Zpravidla žádné ale vím, že to s sbou neslo trochu strachu o budoucnost… Při rozhodování zda na dané místo (zaměstnání/ško­la/funkce) půjde Pepa nebo Jarda to mohl kdokoli vytáhnout jako regulérní argument, pokud byl potřeba posudek, tak tam i tato informace mohla být uvedena…

Žádné.