Jak vznikla teorie chaosu a co to je?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Na chaos se dá dívat z různého úhlu pohledu. Je to velmi složité, lepší je přečíst si podrobnosti v odkazu.
http://nb.vse­.cz/kfil/elogos/stu­dent/vaculik2­.htm
EXCELENTNÍ STUDENTSKÉ PRÁCE – E-LOGOS/2000
ISSN 1121–0442
CHAOS – A co je za ním?
Petr Vaculík

Jedním z nich je filozofický.
"Jako první se nám při vyslovení tohoto slova vybaví chaos, jakožto stav neuspořádanosti, leckdy i temnoty, stav kde vládne nepředvídatelnost, neuchopitelnost jakýchkoli struktur, stav blízký nicotě, stav neexistence řádu. V obecně kulturním pojetí je chaos nazírán jakožto stav neuspořádanosti a zmatku.

Tyto významy pojmu chaos jsou v našem myšlení hluboce zakořeněny. Abychom našli jejich původ, musíme se vrátit hluboko do minulosti. Pojem chaos pochází z řeckého slova to chaos. Toto slovo bylo používáno pro označení prvotní neuspořádanosti, prázdného prostoru, nekonečna. Chaos byla pro řecké filosofy počáteční beztvará neuspořádaná materie, která však v sobě obsahovala možnost vedoucí ke vzniku řádu. Byl to stav pře vznikem světa jakožto světového řádu (Kosmu). Podobný popis stavu před vznikem řádu ve světě můžeme nalézt také v knize Genesis.

Již z těchto prvních charakteristik chaosu je tedy zřejmé, že chaos není jen nekonečná pustota pohlcující všechny tvary, struktury a významy, ale že je to také stav zárodečný, stav prvopočátku, který v sobě obsahuje možnost vzniku budoucího řádu. Takto se v průběhu dalších staletí začíná nahlížet na chaos jako na stav pozitivní, který v sobě obsahuje příslib zrodu něčeho nového.

V novověku se začíná obsah tohoto pojmu poměrně výrazně měnit, zvláště díky objevům na poli vědy ve druhé polovině dvacátého století. Jako chaotický je definován nelineární dynamický systém pro jehož chování se začalo používat označení deterministic­ký chaos.

Toto slovní spojení zahrnující dva zdánlivě protikladné pojmy, a to determinismus a chaos, má svůj opodstatněný základ.
.....
Význam teorie chaosu pro úvahy týkající se společnosti můžeme tedy shrnout do dvou základních tezí.

Jevový chaos současného světa není ještě předzvěstí jeho zániku, ba naopak, je předzvěstí okamžiku zrodu a posunu.

Je možné, aby se za zdánlivou chaotičností dějinného vývoje také skrýval řád?"

O to se ani nezajímej. Pokud nevíš, proč se hází na Vánoce bačkorou, tak bys to stejně nepochopil.
Kořeny teorie chaosu lze datovat k roku 1900, ve studiích Henri Poincarého o problému pohybu 3 objektů se vzájemnou gravitační silou, tzv. problému tří těles. Poincaré objevil, že mohou existovat orbity, které jsou neperiodické, a které nejsou ani neustále vzrůstající ani se neblíží k pevnému bodu. Pozdější studie, také na téma nelineárních diferenciálních rovnic, byly realizovány G.D. Birkhoffem, A.N. Kolmogorovem, M.L. Cartwrightovou, J.E. Littlewoodem, a Stephenem Smalem.
V matematice a fyzice se teorie chaosu zabývá chováním jistých nelineárních dynamických systémů, které (za jistých podmínek) vykazují jev známý jako deterministický chaos, nejvýznamněji charakterizovaný citlivostí na počáteční podmínky (viz motýlí efekt). V důsledku této citlivosti se chování těchto fyzikálních systémů, vykazujících chaos, jeví jako náhodné, i když model systému je deterministický v tom smyslu, že je dobře definovaný a neobsahuje žádné náhodné parametry. Příklady takových systémů zahrnují atmosféru, solární systém, kyvadlo,[1] tektoniku zemských desek, turbulenci tekutin, ekonomii, vývoj populace.

Systémy, které vykazují deterministický chaos, jsou v jistém smyslu složitě uspořádané. Tím je význam slova v matematice a fyzice v jistém nesouladu s obvyklým chápáním slova chaos jako totálního nepořádku. Původ tohoto slova lze najít v řecké mytologii.

Zdroj: wiki