Jak zní Parsifalova otázka?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Jak jsem zjistila, otázek bylo víc.

Najdete v textu, který jsem vložila – otázka, resp. její správné řešení zhojí bolestivou a stále se nehojící Anfortasovu ránu.

"Když skončilo P. bloudění. Z bludného rytíře se stává poutník, který má před sebou duchovní cíl. Po dlouhém putování přichází Perceval opět na Grálový Hrad. Vše probíhá jako prve: znovu usedne s nemocným králem a opět je mu přinesen zlomený meč. Tentokráte se jej však Perceval chopí, obě části k sobě přiloží a meč zázračně sroste. Tak jako tenkrát, dveře hodovního sálu se otevřou, a kolem prochází průvod Svatého Grálu. Tentokrát však Perceval odmítne vzít cokoli do úst, nýbrž začne se vyptávat:

Co toto všechno znamená? Co je to za kopí cedící krev? Co je onen zářící Grál šířící blaho a přinášející hojnost darů? Čím trpí jeho hostitel a co způsobilo jeho ochrnutí? Jak by bylo možno jej uzdravit?

Král zjevně pookřeje a jme se vyprávět. Tím se uzdraví, v Percevalovi nalezne dědice, a odevzdá mu své království, Nyní může v pokoji zemřít, jeho pustá, zpustošená zem ožije a rozkvete, aby opět vydala plody.

Proč tolik záleželo na otázce? Percevalovo tázání otevřelo prostor k vyprávění. Podle výkladu Evy Jungové (The Grail Legend) představuje nemocný král starého pohanského boha, který s příchodem křesťanství je zbaven sil, avšak neumírá. Přestože dlí v blízkosti tajemství víry, není s to podílet se na jejích darech. Tajemství, které v skrytosti střeží, si žádá být vysloveno. K tomu je zapotřebí otázky, kterou položí nevědomému náboženskému archetypu samo vědomí. Proto je Perceval, blázen, jímž svět opovrhuje, ve skutečnosti největším z rytířů. Právě on, v celé své prostotě a neotesanosti, neznalý dvorských mravů a rytířské etiky, dokoná pravé duchovní poslání rytířského stavu, a to nikoliv ve službě krále Artuše, tedy ve službě pořádku tohoto světa, nýbrž ve službě Krista, krále králů. Percevalem se dějiny stanou součástí dějin spásy."

http://webcache­.googleusercon­tent.com/sear­ch?q=cache:At­HynGqqEU8J:sve­tlojelaska.blog­.cz/1008/o-svatem-gralu+&cd=3&hl=­cs&ct=clnk&gl=cz&cli­ent=firefox

--
V jiném zdroji se uvádí zase toto:

"Při prvním vstupu nepoložil Parsifal otázku, proč mu grál nemůže pomoci. Proč jen položení otázky má uzdravit Anfortase, celý hrad grálu? V tom je počátek tajemství. Správně postavená otázka v záři grálu ihned vyvolá pravou odpověď. Jde o tu odpověď. Navíc je k odpovědi ihned k dispozici energie, která správné řešení provede. Klíč k řešení, tedy vůle k položení otázky, je vždy u toho, kdo se v záři Zdroje objeví. Pouze člověk, jehož mysl je místo na pocity vlastní rozkoše zaměřena na služby druhým, je schopen v záři zdroje položit otázku.

A to byl Parsifal až po druhé. K čemu (komu) slouží Grál?

Kvalita odpovědi je odvislá od kvality otázky. Anfortas je zraněn na pohlaví. Přišel k němu tak, že podlehl sex-appealu krásné vévodkyně Orgeluzy, která se mstí všem mužům za smrt svého milého, posílá své milence do boje s kouzelníkem. Sama z lásky nic nemá, je vyhořelá. Když si Anfortas uvědomí souvislosti, vysloví v hoři otázku, zda ženy mají vůbec duši? atd. "

http://starez­latecasy.cz/in­dex.php/stare-zlate-casy-iii-navrat-ztraceneho-syna-a-dcery-nove-zlate-casy-rok-2012-a-dal/svaty-gral-a-energie-zivota
–
Ad Janča :D
Ve vašem odkazu Parcifalova otázka není uvedená, pokud jsem četla dobře.

Jen konstatování ve vztahu k významu kladení otázek.
" A otázka Parsifalova může být druhým takovým příkladem."

Upravil/a: annas

http://andresi­us.pise.cz/33-ctyri-cesty-filosofie.html
Mne se to nechtelo cist cele, ale mohlo by to tam byt.

Upravil/a: quentos