Bavilo by vás hrát nějakou hru i s vědomím, že jste jenom do počtu?

Samozřejmě záleží na situaci a co z toho budu mít. Určitě nebudu hrát poker s profíky, jen proto, abych to zkusil a prohrál. Naopak s vnukem hraji pexeso a nechávám ho vyhrát. Jsem tam jen do počtu, ale on má radost, že vyhrál.

Proč ne? Zkušenostmi si přeci člověk učí :)

Nebavilo a nehrála bych ji.

Myslím, že ani Kelt není ve hře s vnukem jenom do počtu.
Hra s dítětem (vnukem) má vždycky smysl
→ i kdybychom jej na první pohled neviděli…