Jaké/které potraviny a všeobecný sortiment se nedal koupit ani sehnat v době komunistického režimu v Československu?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Sehnat se dalo všechno, šlo pouze o cenu a kontakty.
Co se opravdu nedalo běžně koupit, bylo třeba silikonové lepidlo na akvária. Jezdilo se pro něj do NDR.
Pak ještě některá elektronika a spotřební zboží (levnější malé počítače, rádia s normou CCIR, rifle), toto pouze z tuzexu, nebo ze „západu“.
Dále se pak „sháněly“ a „uplácely“, veškeré stavebniny, el.bojlery, instalatérské potřeby, topenařina a pod.
Z opravdu denně potřebných se sháněl „hajzlpapír“ a dámské vložky.
Banány a pomeranče byly pouze občas a vždycky ve frontě.
Ale na OV KSČ je jejich zaměstnanci dostávali častěji a přednostně.
Já, bohužel, zaměstnanec OV nebyl, takže většinou na vánoce a jinak opravdu občas a hlavně pro děti.
Tehdejší nabídka a možnosti se s dnešní dobou nedají opravdu srovnávat.

Dalo se sehnat všechno, některé věci ale dost obtížně.

Pořád se něco shánělo – elektrické spotřebiče, oblečení – prádlo, stavebniny, atd.

Banány a mandarinky jen na Vánoce – bylo třeba vystát frontu, celkově málo zeleniny, ještě kakao, fronty na maso, nejhorší byl nedostatek toaletního papíru a dámských vložek atd.,

Víc si nevzpomínám, banány mně nevadily, nejím je ani v současnosti. Bylo třeba shánět, někdy stát frontu, nebo mít známé v prodejně.

… je sice pravda, že se dalo koupit dost >>> ale: buď si musel mít známý, nebo hodně pěněz na úplatky, vystát fronty a pořadníky a i tak toho bylo hodně k nesehnání, ale to by byl dlouhej seznam >>> a kdo tvrdí opak, tak žil asi v jiným státě …

Upravil/a: Mc Merkurion

Banány, pomeranče a jiné jižní ovoce bývalo pravidelně ve stáncích na svátek 1.máje. Dokonce k tomu zákazník dostal zadarmo igelitovou tašku(tehdy věc nevídaná.) Důvod to mělo ten, že kdo nese domů dětem dvě tašky ovoce, těžko by se připojoval k možné demonstraci proti režimu.

Dalo se koupit všechno, shánět se muselo jenom něco.
Některé věci byly k mání jenom určitý den v týdnu.

Toaletní papír a dámské vložky nebyly trvale nedostatkovým zbožím.
Jestli si dobře vzpomínám, šlo o poměrně krátké období po požáru podniku,
v němž se vyráběly.

Víc mi vadilo, že se málokdy (několikrát do roka) dal sehnat Batul → to byl
šetrný prací prášek, v němž bylo možné prát i vyvařovat kojenecké prádlo.

V roce 1989 jsem v Salzburgu poprvé viděla brokolici → vzpomínám, že o ní
někteří Češi mluvili jako o zeleném květáku…

Nedalo se sehnat ovoce,které obsahovalo takové množství pesticidů jako dnes.