Jaký máte názor na žádost o ruku za pomoci internetového připojení?

Další odpověď

Myslím, že o ruku lze požádat důstojnějším a romantičtějším způsobem.

Další odpověď

Další odpověď

Ve filmech často vidíme zajímavý a obecně velmi rozšířený nesmysl neukazující druhou stránku věci – ukazují: muže poklekajícího před dívku a žádající ji o ruku (podvědomě jakoby říkal:" vezmi si mě kočičko a už nikdy se nemusíš o nic starat, jsem nadčlověk a všechno ti zaplatím a nikdy už se nebudeš cítit špatně – což z muže dělá hlupáka) a na to všichni čekají na ďívčinu odpověď: „ANO!“ řekne ona (podvědomě jakoby si říkala: "Ten je nejlepší! Bere mě jako svoji princeznu! Určitě mi zařídí bydlení, peníze, klid, něhu, lásku a štěstí, chci s ním aspoň 3 děti! Nemusím se už nikdy o nic starat, je to tak nádherné! – čímž ze sebe dělá nanynku). VE SKUTEČNOSTI tito dva, tedy svobodný muž a svobodná žena jsou daleko inteligentnější a často se ohledně svatby spolu dávno předem domluví či alespoň jsou v situaci kdy je oběma jasné že svatba přijde. Poto je žádost o ruku většinou předem domluvená a její forma také. Tedy v dnešní době lze o ruku zažádat bez problému a to jakkoliv.
Dříve bylo taky divné když se lidé brali 20metrů pod mořem v neoprénu a s flaškou vzduchu na zádech. Dnes? Zcela běžné! A nebo se sezdávají úplně nahatí! Dřív nechutné. Dnes? Zcela běžné.

P.s. 1, 2, 3) ne

Další odpověď

Další odpověď

Poslat nahrávku žádosti o ruku jako videosoubor na nějaké veřejné uložiště s heslem, které se pošle přes email, protože chystá skromnou malou svatbu.

Tuhle možnost jsem zvolil, protože mi přijde nejzajímavější.
Ve skutečnosti je to docela jedno, jakým způsobem se to provede. Žádající (většinou muž) většinou chce slyšet kladnou odpověď a tomu by měl uzpůsobit formu žádosti. Pokud je přesvědčen, že jeho vyvolená bude akceptovat třeba papírek na ledničce, tak nakonec proč to neudělat takhle?
Podívejme se o co vlastně jde. Existuje rozšířená představa, podporovaná zejména všelijakými romantickými filmy, že svatba je jakýmsi vyvrcholením lásky (ve společenském slova smyslu) dvou zamilovaných lidí.
Další představa, trochu serióznější, je, že jde o posvátný svazek muže a ženy v souladu učiněný před Bohem a jaksi nezbytně nutný k založení správné křesťanské rodiny a určený zejména k produkci a výchově dalších řádných křesťanů.
Realistická a v podstatě nejpřesnější představa je, že jde o vzájemné přistoupení na určitý smluvní vztah zasahující zejména do občanského, rodinného a dědického práva. Že jde o jakousi státem uznanou šablonu smlouvy. Možná tato představa přijde romantikům příliš cynická, ale já tvrdím, že kdyby to všichni snoubenci takto chápali od začátku, bylo by mnohem méně rozvodů. Protože by nejspíš bylo i méně svateb. Tuto smlouvu je samozřejmě nejlepší uzavírat s člověkem, který vám je mimořádně sympatický, o tom žádná, přeci jen jde o dlouhodobou koexistenci a intenzivní spolupráci v těch nejzákladnějších životních záležitostech, což s někým, kdo je vám od začátku lhostejný, dost dobře nepůjde. To, jakým způsobem tuto smlouvu druhému navrhnete, je docela vedlejší. Pokud ta smouva má být funkční, tak záleží především na ochotě a schopnostech obou zúčastěných spolu dlouhodobě kooperovat a samotná forma návrhu je docela nedůležitá.

Další odpověď

Pro mě ne, takováto situace musí být mezi dvěma a čtyřma očima. 🙂

Další odpověď