Je moderní, že už není povínná modlidba a chození do kostela? Díky tomu byli lidé psychicky odlolnější.

Povinné to nebylo nikdy. Ani být nemohlo, protože ten kostel stál mnohdy dost daleko. Je možná pravda, že když někdo do kostela nezašel ani jednou do roka, nepřispělo mu to k dobré reputaci, byl za neznaboha, podivína nebo heretika, ale nikdo a nic ho do kostela chodit nenutilo. Horší bylo, kdyby někdo nedal pokřtít děti. Ani to sice nebylo povinné, ale nepokřtěný jedinec neměl de facto místo ve společnosti, což zvlášť na venkově mohl být velký problém.
Farnost – kostel – dřív byla hlavně takovým spojovacím článkem pro lidi, místem, kde se získávali a shromažďovali informace a zprávy. Lidé uměli ty své modlitby odříkat skvěle, učili se to od mala, ale jestli do toho kostela šli v upřímné víře, ze zvyku nebo si pokecat se sousedy, případně vůbec, to je další věc.

A jestli bylo dříve psychicky lépe než dnes? Jak se to vezme. V jistém smyslu ano a dá se říci, že ten rituál návštěv mší a bohoslužeb, modliteb, poutí a liturgií k tomu částečně přispíval také. Ti lidé, ať už skutečně věřící nebo jen tak z tradice, měli v těžkostech, kam se obrátit, měli určitou oporu a jistotu. Není to však jediný důvod, oni se nestarali o malichernoti, nestresovali se ptákovinami, jako my dnes.

Povinné? Možná tak ve Vatikánu.

Znám spoustu lidí kteří chodí do kostela,ale chovají se úplně jinak než jak káže Boží přikázání.Jsou to pokrytci.Nutit člověka do duchovních věcí je špatné.K duchovnímu vztahu musí člověk dospět sám.Odklon od duchovního světa nemůžeme svádět pouze na komunisty – děje se tak i v západní Evropě a je to vidět i znát.

Neřek bych, že to bylo povinné, ale spíš někde na venkově mohlo být společensky velmi nevhodné do kostela nechodit.
Neřek bych taky, že někomu může být psychicky lépe, když se mu v jednom kuse podsouvá, jaký je hrozný hříšník, a udržuje se v nepřetržitém strachu, že se nedostane do nebíčka. Zpověď pak byla geniálním způsobem jak shromáždit kompro na celou vesnici. A kdo má kompro na všechny, tak ten může všechny dojit. A o tom to je.

Existují lidi kteří chodí do kostela a věří v boha. Ale ne… Není to povinné je moderní doba to máš pravdu. Ale i tvoje babička má pravdu.

Jen věřící to považovali za svou povinnost.
Někteří kněží (katolíci) zastrašováním a hřímáním z kazatelny udržovali v lidech strach (to u jiných církví neývalo zvykem).
Aby měli „klid“ a pro ty zbožné se z toho stala nepsaná povinnost.
Český národ byl/jel vždy(ve všem) papežštější než papež.

Maminka vyrůstala na vesnici v JČ , kde farář byl postrachem a katechismus povinný. Každou neděli se táhli pěšky do kostela 3 km…
Táta v Plzni a Chyši (Českobratrská husitská) to měl jinak. Náboženství bylo ve škole a do kostela šel jen někdy, povinnéěto nebylo vyžadováno.

Zda bylo lépe lidem po psychické stránce? Pokud si zachovali zdravý úsudek ano, jinak žili v úzkostlivém dodržování jistých pravidel a zásad, řádu.
Farář působil často jako psycholog. Někteří se bez farářovy rady a požehnání, svolení neuměli/jí sami ani uprdno*t ;)..

Člověk může být „dobrým věřícím“ i bez vymetání kostela, často lepším než mnozí sluhové boží .....;).

To ne, povinné to nebylo nikdy, spíš jenom povinnost daná rodiči (výchovou). Ti, co do kostela chodili se domnívali, že budou vypadat líp před Bohem až dojde na zúčtování se životem. Což je omyl, papeženci a knězové s vírou nemají nic společného.

Nesmysl, nikdy to nebylo povinné.