Slova uhel x úhel se liší čárkou. Také indoevropský původ je velmi podobný. V praslovanštině se slova liší jery – *ǫglь x *ǫgъlъ

V. Machek v Etymologickém slovníku uvádí toto:

„uhel, uhlový, uhlí, uhelný, uhlák, uhlíř, uhlířský, uhelnatý, uhelnatět, zuhelnatělý, uhlík, uhlíkatý, uhličitý, uhličitan.“

Všeslovanské slovo – je tedy v různých slovanských jazycích.
Psl. *ǫglь, je příbuzné např. s irským aingeal ‘světlo, oheň’, perským . angišt ‘uhel’, stindickým ángāra- *ang(li)-, *angelo- ‘uhel, uhlí’. To vše svědčí o původu praevropském.

úhel, úhlový, úhelný, úhelník.
Všesl. – węgieł,
Psl. *ǫgъlъ je příbuzné s něm Enkel ‘kotník’, angl. ankle ,lat. angulus úhel’, vše z ie *angulo od*ang-‘ohýbat’,od něhož je např. i stindické ánga-‘úd’, tocharské añcäl ‘oblouk’.

Etymologové uvažovali, že slovo bylo převzaté z latiny, ale došli k názoru, že není pro to důvod, jak svědčí německé Winkel a arménské ankiun., Samozřejmě s hláskovými změnami.

Ale zajímavé je, že stejný původ jako úhel má slovo pavouk – má nápadně dlouhé a zakřivené, ohýbané nohy. Žije v koutech – koutník.

Do stejné skupiny patří i slovo ječmen – zpočátku má vzpřímené klasy, později se ohýbají.