Je nějaké zvíře, které je schopné spráchat dobrovolnou sebevraždu?

Dosud nejsou dostatečně vysvětlené případy kytovců, kteří vplují na mělčinu, kde pak zahynou. Přitom kytovci jsou dostatečně inteligentní na to, aby se jim takové myšlenky honily hlavou.

Psi. Nejspíš jen psi, pokud nebudeme brát v potaz „jedna babka povídala“.

Otázka je, co přesně znamená „dobrovolně“. Víte, že existuje parazit, který nemusí mít žádné příznaky kromě toho, že u člověka násobně zvyšuje pravděpodobnost sebevraždy? Je taková sebevražda dobrovolná nebo ne?

Pokud počítáme sebevraždy vyvolané parazitickou infekcí, pak páchá sebevraždu spousta druhů hmyzu a jiných malých zvířat – některé mikroby se potřebují dostat z jednoho hostitele na druhého, tak se tomu současnému dostanou do mozku a přinutí ho spáchat sebevraždu – buď se úmyslně nechá sežrat predátorem nebo se kreativně zabije a v jeho mrtvole rostou spóry, které pak infikují další jedince.

Jo a pro úplnost: člověk je také zvíře. Primát. Takže i on by měl být na seznamu.

Zdroj: http://www.da­ilymail.co.uk/sci­encetech/arti­cle-2190086/Cat-parasite-worms-humans-brains-drive-victims-suicide.html

Jelikož sebevražda vyžaduje vědomé rozhodnutí zemřít, někteří se domnívají, že z toho důvodu o ní nelze hovořit u jiných živočišných druhů než je člověk. Sebevražedné chování bylo pozorováno u bakterií salmonelly snažících se překonat jiné, konkurenční bakterie tím, že spustí odpověď imunitního systému proti nim. V Brazílii bylo rovněž zaznamenáno sebevražedné obranné chování dělníků mravenců rodu Forelius pusillus, kdy malá skupinka mravenců opustí každý večer bezpečí mraveniště, aby mohla utěsnit vchod do něj zvenčí.
Pokud je mšice kyjatka hrachová napadena slunéčkem sedmitečným, může explodovat; v důsledku toho jsou další jedinci tohoto druhu rozptýleni do okolí a ochráněni před útokem slunéčka, které samotné někdy hyne. Některé druhy termitů mají vojáky, kteří také explodují a pokrývají své nepřátele lepivou hmotou.
Zaznamenány byly i zprávy o psech, koních a delfínech, kteří spáchali sebevraždu, důkazy však nebyly příliš přesvědčivé. Sebevraždám zvířat se doposud věnovalo jen několik málo vědeckých studií. :))

Zdroj: http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Se­bevra%C5%BEda

Údajně to dělají lumíci. Slyšela jsem, že pokud cítí, že jsou přemnožení, vrhají se ze skály. Ale podle většiny článků, které jsem teď našla, je to prý mýtus. Tady je o tom pár slov:

http://www.sav­ci.upol.cz/faq/kap­sa/kk_24.htm

http://21stole­ti.cz/2008/03/­19/sebevrazdy-zvirat-nesmysl/

http://hobby.id­nes.cz/lumici-boj-o-zivot-03r-/hobby-mazlicci.aspx?c=A150207­_125941_hobby-mazlicci_bma

http://www.abic­ko.cz/clanek/prec­ti-si-priroda/16286/mra­zuvzdorni-lumici-podivne-osudy-roztomilych-hlodavcu.html

Upravil/a: eleonnore

Prej labutě, přestanou jíst a hodně truchlej, až umřou.
Jen z doslechu tak nevím…

1. Zrovna včera jsem viděl jeden dokument na Prima Zoom, kde samička pavouka krmila svoje pavoučí pokolení vajíčky a až už žádná vajíčka neměla, začala se nějak natřásat a ti pavoučci to vyhodnotili jako pozvání k hostině a mámu snědli. Nevím přesně který druh pavouka to byl, všechny druhy to nedělají, ale to je oběť, evoluce je opravdu rozmanitá ve svých projevech. Takže to sebeobětování opravdu sebevražda byla.
2. Pak jsem viděl nějaký druh chobotnice, která chrání vajíčka a narozené plůdky a celou dobu nepřijímá potravu a po vylíhnutí umírá – je to určitý druh sebevraždy.
3. a zatřetí jsem viděl nějaký druh motolice, která cizopasí v hlemýžďovi a jakmile je připravena na další fázi svého parazitického životního cyklu, donutí hlemýždě, aby vylezl na světlé vyvýšení místo a vleze mu do očních stopek kde různě barevně problikává a tak dlouho, až některý pták toho hlemýždě sežere, protože je přilákán mihotáním a vlněním motolice. Hlemýžď vlastně neudělá tuto sebevraždu zcela úmyslně, ale nějakým způsobem motolicí ovládán a donucen, vnější projev je ovšem sebevražda hlemýždě.

Vím o vlcích, resp. psech, kteří to od nich podědili.

Z hlediska vědy je toto otázky poněkud kontroverzní. Sebevražda jako taková je totiž výsledkem složitého psychického procesu, jehož existence u zvířat není prokázána. Navíc většina zvířat má instinktivní pud sebezáchovy.

Nicméně, existují případy, kdy se zvířata chovají způsobem, který by mohl být vnímán jako sebeškodící nebo sebezničující.

Například některé druhy mravenců, když jsou infikovány některými typy parazitů, se vzdalují od kolonie, aby zabránily šíření nákazy. Některé druhy kobylek a brouků také vykazují podobné chování.

Stejně tak delfíni v zajetí často ukazují známky depresivního a sebedestruktivního chování, jako je odmítnutí jídla nebo plavání do stěn svých nádrží.

Přesto se těžko dá říci, že tato zvířata aktivně volí sebevraždu. Místo toho je pravděpodobnější, že jednají na základě instinktu, který jim říká, že jejich „normální“ chování je nyní nevhodné vzhledem k jejich aktuálním podmínkám.