Jedná se o polehčující okolnost, pokud nějaký čin udělám s dobrým úmyslem, ale způsobí zlo?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Nemohu souhlasit ani s jednou odpovědí. Bez ohledu na skutečnost zda bude celou věc posuzovat soud nebo třeba správní orgán – přestupková komise, všichni zcela jistě musí přihlédnout ke všem okolnostem a ten kdo takový skutek spáchá má právo vyjadřovat se ke všem skutečnostem navrhovat důkazy Pokud se tedy prokáže, že čin byl veden dobrým úmyslem, zcela jistě to bude polehčující okolnost to však neznamená, že se tím dá vyhnout trestu....... přece není možné, aby člověk veden dobrým úmyslem v konečném důsledku dostal ten samý trest jako osoba vedená španým úmyslem, a to bez ohledu na to, že spáchaný skutek má stejný výsledek.

Souhlasím s Keplerem, dobrý úmysl nestačí. Poměrně často
člověk „jednající s dobrým úmyslem“ naopak uškodí, především
v případech, kdy si není schopen uvědomit dosah toho, co dělá.

Člověk by neměl „dělat dobré skutky“
ani „dělat nějaké činy s dobrým úmyslem“,
ale měl by dělat to, co je opravdu potřeba.

Člověk by měl dříve, než cokoliv udělá, přemýšlet,
podívat se na svůj záměr z různých úhlů pohledu
a jednat v případě, že nemůže uškodit.

Existují i výjimky:
Pokud někdo při hašení požáru zničí vodou nábytek a koberce, poškodí
sice majetek, ale odvrátí větší nebezpečí nebo třeba zachrání něčí život.

Ale pro většinu případů platí: „Dvakrát měř a jednou řež!“

_____________

Doplňuji:

Uživatel SmlouvyZdarm má samozřejmě pravdu.

Reaguje ale pouze na otázku v té podobě, jak byla položena.
Já (nevím, jestli i další) jsem reagovala i na dřívější otázky.

Např. pokud „samozvaný psycholog“ bez odborného vzdělání, praxe
a zkušeností poskytuje „psychologické poradenství“ dětem,
nepomůže podle mne v případě, že dětem ublíží, ani „dobrý záměr“.

V takovém případě by mu podle mne přítěžovala skutečnost, že se
neobtěžoval zjistit, jaké předpoklady by měl pro poskytování psychologického poradenství splňovat. [A podobných otázek tu měl Rokio víc.]

Upravil/a: ivzez

K tomu aby se uplatnila polehčující okolnost, musí být čin souzen. Soudce pak musí prokázat zlý úmysl. Když např. z nedbalosti způsobíme někomu smrt nebo těžkou újmu na zdraví, je odsouzen za nedbalostní trestný čin, bez ohledu na to jaké měl úmysly. Opět cituji: cesta do pekel je vydlážděna dobrými úmysly.

U soudu ti to nepomůže.

Ano, v právním kontextu může „dobrý úmysl“ fungovat jako polehčující okolnost, ale konečné rozhodnutí záleží na konkrétních okolnostech daného případu a na interpretačním posouzení soudce. „Dobrý úmysl“ může zahrnovat například okolnosti, kdy jedinec věřil, že jedná v právu nebo se snažil zabránit hůřím škodám. Nicméně důležité je také brát v úvahu účinky daného skutku – čin s „dobrými úmysly“ může přesto způsobit vážné škody nebo porušit práva jiných lidí. Navíc, dobrý úmysl nemusí být vždy uznán jako dostatečný důvod pro ospravedlnění porušení zákona.