Odpoveď byla označena jako užitečná

„Kroužek je diakritické znaménko, které používá především čeština ve spojení s písmenem U pro označení délky: ů a severské jazyky (švédština, finština, dánština, norština) nad písmenem A: Å což značí výslovnost blízkou zavřenému [o].“

https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Krou%C5%BE­ek_(diakritika)

V češtině máme dvě dlouhá u – s čárkou a kroužkem. Ú zůstalo ve slovech přejatých – túra, kúra atd, někdy s významem“ci­zosti“. Často se používá i v nářečí – štrúdl, nebo trúba. . Kroužkované u pak v českých slovech uprostřed nebo na jejich konci – kůra, dům, domů, košů atd.

Původně ů v češtině neexistovalo – předcházelo mu ó – dóm, kóň, bóh a hradóv,. Toto ó se vyslovovalo se zaokrouhlenými rty – jako /uo/ – duom, buoh, hraduov.

Jako to bylo dál? Asi v 16. století se slova s „uo“ začala vyslovovat a psát jako /ú/. Jak to často bývá, objevili se jedinci, kterým se tato změna nelíbila.

Tentokrát to byli písaři, kteří místo čárky nad u začali psát malý kroužek – takže původní o zmenšili a přesunuli nad u.. Tento vzdor písařů zplsobil, že malinkaté o nad u jako pozůstatek uo je dnešní ů.

Potvrdilo se, že každé zlo je občas k něčemu dobré. Od té doby rozlišujeme pravopis slov domácích a přejatých., pokud jde o dlouhá u.

Vl. vědomosti z vývoje jazyka.

Upravil/a: annas

Kde se vzalo, tu se vzalo…
😉
https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Kroužek_(di­akritika)

ů je vlastně o. Kdysi třeba kůň byl kóň. Podrobněji ve zdroji v 2:39 minutě. 🙂
http://prehra­vac.rozhlas.cz/au­dio/2724685

Toto rozlišovací znaménko je asi vzácné specifikum češtiny. Původně to bylo „uo“. Kromě toho jsem si tohoto znaménka všiml i v některých severských jazycích (snad finština, islandština, norština apod., ale nejsem si zcela jistý). Tam se ale vyskytuje nad zcela nečekanými písmeny.

Bylo to převzaté ze staročeštiny. Kuoň, kuora, vuol, duom…