Nedá se říct. Nechte to osudu, co se má stát, to se stane.

Navíc těžko můžete poznat, zda jste navázal vážný vztah. Myslím po době zletilosti. K vzájemnému poznání to chce určitý čas – oboustranné city, pprozumění, souznění duší, jste co nejvíce spolu, nemáte před sebou tajemství atd.

Už jsem se o tom zde zmínila. Dcera mé známé měla vážný vztah, čekala dokonce dítě. Vztah měla zpečetit svatba. Jenže bohužel, když byla nevěsta připavená, nastávající jí zavolal, nebo přišel říct, už přesně nevím, že si ji nevezme.

Nevěsta se zhroutila, trvalo dlouho, než se se zradou vyrovnala. Navíc se to stalo na vesnici – hosté dorazili, svatební dary, cukroví, jídlo – vše připavené. Neříjemná situace.

Takže první vážný dívčin vztah skončil nečekaně rozchodem. Dívka byla zdravotní sestřička, druhého partnera si našla v nemocnici a teprve tento partner byl ten pravý.

Dnes se do manželství mladí nehrnou, věk se posunuje nahoru. Častěji žijí spolu nesezdaní. někde jsem slyšela, že často „uplatňují tzv.volný vztah“.

Karel Čapek
„Pravá láska je stav, ve kterém člověk cítí osudovou potřebu být neustále s milovanou bytostí.“

Upravil/a: annas

Záleží na citech, jestli máš pocit že daného člověka miluješ a dokážeš si s ní představit budoucnost je to vhodné, ovšem city musí být opětované. Dle mého názoru není ideální věk, samozřejmě pokud je někomu 14 nebude pravděpodobné že bude mít vážný vztah.

U každého je to jinak. Nelze to hodnotit dosaženým věkem. Já jsem se poprvé vážně zamiloval už v první třídě do paní učitelky.

Nelze specifikovat, záleží na zkušenostech, vyzrálosti, sympatii a dalších povahových vlastnostech. Někdo třeba ve 12, jiný v 50 letech.

Nedovedu odpovědět. V dobách, kdy jsem se navazování vztahů aktivně věnoval, měla slova přítel a přítelkyně jiný význam než dnes. My jsme prostě chodili s holkama/klukama.