Téměř vždy sbalí žena chlapa. Většinou to však chlap nepozná a myslí si opak.

Výraz sbalit bych použila tehdy, když se dva potkají, muž je atraktivní a ženě se líbí – myslím si, že žena se předvádí, aby muže zaujala. Někdy muž „naletí“, třeba jen pro chvilkové uspkojení.

Ale ne vždy to tak je. Domnípvám se, si, že záleží na okolnostech,, kdy a kde se muž a žena setkají.

Také záleží na tom, zde muž žije osaměle – ten se zpravidla spíš zamiluje do první ženy, kterou potká.

Jinému muži žena připomíná ideál, který si vysnil, ale nepodařilo se mu jej získat. Dalšímu připomíná třeba matku.

Vztah by se měl postupně rozvíjet – od obdivu přes touhu až ke skutečné lásce.

Někdy může jít o lásku na první pohled, přeskočí jiskra . Je to nějaký instinkt něco, co jednoho k druhému přitahuje, jako by se znali již dlouho a byli si souzení.

„Nejkrásnější věc na světě je, když najdete někoho, komu můžete říct vše, co se vám honí hlavou.“

http://happymag­.cz/citaty/30-nejkrasnejsich-citatu-o-lasce-ktere-zahreji-na-srdci/

--
Netuším, jakým způsobem se muž nechá „sbalit“, toto slovo nemám ráda, někdy jen jen o sexualitu. Jindy o předstírání.

Je to normální situace. Vybírá si vždy žena. Liší se jen míra očekávání toho, jaké k tomu zahraje chlap divadlo.

… a není to náhodou případ od případu? V této oblasti se nedá vůbec generalizovat.

No především nepobírám, proč by v případě, že se chlap „nechá sbalit“ mělo jít o ženský rozmar (klidně to může být cílevědomá snaha – viz zlatokopky) nebo proč by měl být nemehlo/podpan­toflák?

Každopádně tvrzení že „žena vždy sbalí chlapa“ se mi dost zajídá. Když jsem v „aktivním módu“, vyvíjím aktivitu JÁ, i když k úspěchu musím takříkajíc „projít“. (tedy nabýt odmítnut hned zkraje – a to se může stát, ženy mají třeba menzes s obzvláště nepříjemným průběhem nebo jsou až po uši zamilovány do někoho jiného – v takovém případě je prostě vymalováno a přes to vlak nejede)
Jde tedy o OBOUSTRANNÝ souhlas.

Pokud jsem v „pasivním“ módu – např. když jdu a čumím zaujatě do tabletu/mobilu/če­hokoliv, tak si nevšimnu ani tak kritické věci, že dveře mají poruchu a neotevřely se – což vede k NEPŘÍJEMNÉ kolizi, jelikož obvykle chodím dost rychle – natož abych koukal po ženách. Samozřejmě že ženy mají své postupy kterak chlapa donutit, aby „si všiml“, jenže v tomto případě je situace opačná – žena musí „projít“ u mne. Když ne, nedovedu si představit postup, jak mne přinutí k tomu, abych ji balil – leda s pistolí v ruce nebo tak nějak. ;) :D :D

Pokud tedy žena balí mě a já se „nechám“ klofnout, necítím se jako podpantofelník. Spíš jí „přičtu bodíky“ za snahu, ale abych připustil, že jsem nějaká zoufalá bezmocná oběť „ženské rafinovanosti“ – to ani náhodou. A i když si plně uvědomuji, že příroda pracuje proti mně (ruku na srdce – pokud jde jen o sex, tak většině chlapů, zejména exponenciálně s nabíhajícími promile alkoholu v krvi se zdá žena hezčí a hezčí), rozhodně se necítím jako nemehlo nebo podpantoflák. Konec konců se to kompenzuje tím, že když ženě NEJDE JEN O SEX, mají to u mne o DOST těžší. (přičemž nezřídka jsou „vyškrtnuty“ hned po prvních několika větách)

Tedy alespoň co se týká úžasného, skvělého, překrásného a vůbec Aliendrona to tak chodilo, dneska už jen pokývám hlavou „hmm, pěkná … copak si dnes dám k obědu/kde jsem sakra zaparkoval auto?“ Atd. ;) :D :D

Nepřesně formulovaná otázka:

Když se chlap nechává sbalit, je to rozmar jeho
(on se nechává balit), nikoliv toho, kdo ho balí…

Když si uvědomíte, že jde o rozmar baleného (důvody opravdu mohou
být různé), nebudete mu snad přisuzovat popantofláka, nemehlo apod.
(Takového by snad žádná žena nebalila.)