Odpoveď byla označena jako užitečná

Samozřejmě. Dal bych za něj cokoli. A co bych dělal? Užíval si naplno každý den,a více si všímal a poslouchal ty starší a staré, co byli moudří a něco uměly. Už mnohokrát mně napadlo, jak to či ono , ten nebo onen tenkrát vlastně dělali. Snažil bych se tyto věci posunout i do dospělosti. A taky bych lidem kolem sebe říkal jak je mám rád a jak mi na nich záleží a jak si jich vážím. Je tolik lidí, kterým jsem to nestačil říct,
Proč jen bláznům je to dovoleno? Je to jistá nadsázka. A i tak to ani bláznům neni dovoleno všem.

Určitě bych si ten lístek koupil, kdyby nestál majlant a možná bych byl v pokušení v tom dětství zůstat. Kdyby mi navíc zůstaly i veškeré životní zkušenosti, tak bych ten zpáteční lístek roztrhal určitě. Jenže to bych už nebyl dítě, zatracená věc.

Nemusím si kupovať lístok do detstva. Čím som staršia tým som deckejšia…

Citát J.Lennona je pravdivý, až na záver.
"Touto cestou půjdeš naposled, nemůžeš se už vrátit.
Jen bláznům je dopřáno vracet se.”
Fyzicky sa vrátiť nemožno, ale vrátiť sa myšlienkou do detstva možno, aj keď človek nie je blázon. Ako radi spomíname na dobré z nášho detstva, to zlé chceme nechať v minulosti. A chyby dôverčivého dieťaťa opakujeme neustále celý život, veríme krásnym rečiam a pestrofarebným výjavom budúcnosti, na škodu realite.

Upravil/a: led

Koupila. Návrat do dětství je krásný, leč nesplnitelný sen.
I kdyby se přece jen stal skutečností, veškeré životní poznatky bych musela získávat znovu. Budoucnost by byla přede mnou.
Co si splnit můžu je pravidelný návrat do míst, kde jsem dětství prožila a setkání s nejbližšími, kteří tu se mnou zůstali…
Společně skládáme do mozaiky i nejzapadlejší střípky vzpomínek, na několik hodin se dětmi stáváme.
Většinou bývají i snílci považováni za blázny…

Upravil/a: johana 56

Stejně jako Drap bych za ten lístek dala cokoliv. Chtěla bych se setkat
s třemi osobami, hlavně ale s jednou. Kdyby se mi podařilo se s ní setkat,
nejspíš bych už nechtěla zpátky…

Vracet se do minulosti i do dětství můžeme všichni, nejen blázni.
Ve vzpomínkách. Ale není to úplně „ono“…

S Johnem Lennonem souhlasím.

Zpátky do dětsví bych nechtěl. Tibor Lojko by mi zase ukradnul kolo.

Koupil bych si ho pouze za předpokladu, že by mě neučila souška Adámková a že bych nemusel v lavici sedět s Burdou (chtěl bych s Hanákovou).

Vrátil bych se do svého 0 až 1 roku svého života a snažil bych si zapamatovat její tvář, vrásky, rysy a všechno co se zapamatovat v tomto věku vůbec dá.
To je ono, to bych tam přesně chtěl dělat. 🙂

Takový lístek já mám, je obousměrný, nepodléhá expiraci a to s těmi blázny jsem jaksi nepochopil.

A co tam dělám? Cokoli se mi/si zamanu ;)

Bylo by to zajímavé, kdyby to šlo. Na téma „cestování v čase“ bylo natočeno dost filmů, líbil se mi film: Probudím se včera (ČR 2012) hrál tam Jiří Mádl, také se vrátil do nedávné minulosti a něco změnil. Až ho budou dávat, opět se na něho podívám…

Slyšel jsem, že nikdy cestovat do minulosti nepůjde, člověk by mohl zařídit, aby se nepoznali jeho babička s dědečkem, a tak by se pak nemohl sám narodit a tím ani kamkoli vrátit.

Upravil/a: Radius