To by byl panečku zmatek. Jako u některých druhů zboží a služeb to samozřejmě jde formou určité dohody mezi zákazníkem a poskytovatelem, a tam by to mělo zůstat. Ae představte si to tam, kde poskytovatel vynaloží sám finance na nějaký materiál -dejme tomu – pekař – zákazník si objedná dort, pekař nakoupí veškeré ingredience, stojí ho to určitou částku, pak u výroby dortu stráví nějaký čas, spotřebuje určité množství elektriky,vody apod., a za ně musí také platit – a nakonec si dovolí tu cenu, kterou vypočítá ještě navýšit, aby také měl z čeho žít.
A pak přijde zákazník a řekne, že je s dortem naprosto spokojený, všechno je v pořádku, ale ža ten dort chce za 100,– Kč místo 400,– na které to vychází.
Kupující si určovali ceny možná někdy v ranném středověku, ale dneska to nejde.

Vždyť ono tomu tak je. O uzavření obchodu vždycky rozhoduje zákazník. Jediné nucené obchody jsou daně a zdravotní pojištění.

Ne, to není prakticky možné. Obchodník musí mít marži. Bez výdělku by nemohl obchodovat a brzo by zkrachoval.
Trochu jiná věc je určování konečných cen supermarkety. Pokud jakákoliv firma chce dodávat zboží do jakéhokoliv řetězce u nás, tak má velice tvrdé podmínky. Mimo jiné musí dotovat i několikadenní akce slev na své zboží.
Než nějaké smlouvání o ceně tak bych raději uvítal lepší informace na obalech výrobků, včetně původu a jejich obsahu. Stačí si povšimnout údajů na obalech výrobků v různých obchodních řetězcích a porovnávat. Snadno se zjistí, který supermarket je férový a který ne. Když je na výrobku uvedeno jen strohé „vyrobeno pro .....“ a nebo „distributor pro ČR a SR“ tak to moc důvěry nevzbuzuje. Obdobné je to i s obsahem látek, které je buď nedostatečně uvedeno, a nebo je špatně čitelné.

Upravil/a: suaeda

To by asi nešlo, obchodník přece obchoduje, aby vydělal. I když to u nás není moc zvykem, v určitých případech lze aspoň smlouvat.

Já to za správné nepovažuji.

V oblasti zemědělství jsme byli soběstační,
po „revoluci“ se soběstačnost vytratila.

Spoustu věcí dovážíme ze zahraničí, přestože bychom
byli schopni je vypěstovat (totéž platí pro chov) sami.

Jsem zvědavá, jestli na to „nahoře“ přijdou dříve,
než vymře generace, která věděla, jak co pěstovat,
a co potřebuje ten který chov, …

No to by bylo teda potěšení ti řeknu, to by byl jiný marketing 🙂

Kupující si určuje cenu. Pokud je věc drahá, tak to nekoupí a výrobek se neprodá a obchodník jde s cenou dolu a dolu dokud neprodá.

Co se týče zemědělství, asi se mnou nebudeš souhlasit, ale můj názor je takový, že pokud výrobce – zemědělec nebude chtít prodat za tu cenu, tak to neprodá. A pokud si stěžuje, že prodělává, nikdo ho nedrží, aby v tomto oboru podnikal.
A např. mléko, pokud se raději vyplatí zemědělci vylít jej na pole a tudíž zničit (tak jak to dělali, dělají v rámci protestu), zřejmě nepotřebuje peníze, když jej vylije a já jako stát, bych mu nic nedal.
Znovu opakuji, že jej nikdo nenutí, aby v tomto oboru podnikal.