Běda mužům, kterým žena vládne. Co vy na to?

No jo, když nějakej muž doma nemůže ani dejchat,
tak se nedivím, že ženu jako nadřízenou nebude chtít respektovat. Jeho smůla. Normální sebevědomý chlap s tím nemá žádnej problém.

Upravil/a: annas

Nadřízených žen na vedoucích pozicích jsem za svůj život zažil více. A musím přiznat, že některé byly horší a některé naopak výborné šéfové, které si uměly dobře zorganizovat kolektiv podřízených. Nepatrný rozdíl jsem vnímal u některých žen, které organizovaly kolektiv podobným způsobem, jako kdyby vedly domácnost. Což nebylo až tak na škodu. Většinou byly přísnější při výkonu práce, ale naopak v případě problémů podřízeného shovívavější a tolerantnější. Bohužel některé dnešní mladé šéfky podnikatelky jsou opravdu daleko horší než chlapi.

ale kdeže, myslím, že znakem sebevědomého muže je také to, že ho podobné úvahy vůbec nenapadají.

Pokud se žena ve své práci vyzná a je jako lídr dobrá, tak proč ne? Je přece úplně jedno zda je to žena nebo muž, kdo je váš nadřízený, nemůžete to brát z takového hlediska. Každý je jiný, má jiné vlastnosti a ctnosti – není to tak že něco jde mužům líp než ženám a zase naopak – každý zvládne to na co se cítí a co chce dělat.
Tento váš názor je podle mého úsudku trošičku sexistický. :D
Mně osobně by to sice vadilo, ale to jen roto, že nemám rád nařízené všeobecně, prostě lidi co vám říkají co máte dělat.

Upravil/a: Anikitos

Vezmeme-li v úvahu, že výrok:„Běda mužům, kterým žena vládne“ napsal Alois Jirásek, otec 7 dcer a 1 syna, a ještě kdysi hodně dávno, pak se mu nelze divit. Doma ho obskakovalo 8 žen a „hlava rodiny“ nemusela nic dělat, jen „vládnout“. 🙂
Nadřízená žena může být taková i maková, stejně jako nadřízený muž. Jednoduše řečeno u dobrého manažera nezáleží ani tak na pohlaví jako na tom, aby byl vynikající stratég a organizátor. Myslím si, že pokud se jedná o rozumnou nadřízenou a rozumného podřízeného, tak si muž jistě nemusí připadat, že mu žena „vládne“. 🙂

„ženy neměly právo volit, žalovat a vlastnit majetek. U žen z vyšších vrstev panoval ideál ‚cudnosti‘ a ‚čistoty'; i proto jim nebylo dovoleno ‚špinit‘ se prací, která by jim zajistila vlastní zázemí a společenskou svobodu. Většinou bylo údělem žen z vyšších tříd rodit a vychovávat děti, starat se o dům a reprezentovat tak svého manžela, nebo rodinu. Ty, které si zvolily těžší profesní cestu, se setkávaly s diskriminací, jak ve společnosti, tak v zaměstnání, které bylo v celkovém povědomí označováno za ‚nevyhovující‘.
Povinnosti ženy v domácnosti bývaly často celodenního rázu. Důležitá byla organizace služebnictva, pořádání večírků, mající za úkol přinést prestiž manželovi a péče a výchova dětí, u kterých se očekávalo, že budou ‚vidět, ale ne slyšet‘. Také se od nich očekávalo, že se postarají o své rodiče, v případě nemoci nebo neschopnosti.
Dokonce se i říkalo, že studium je proti jejich přirozenost a můžou z něho onemocnět.“
zdroj: internet
To je ideál ženy v časoch anglickej kráľovnej Viktórie…dnes je vzťah muža a ženy v spoločnosti na inej úrovni, no pre niekoho sa história opakuje, alebo myslenie zaostáva za vývojom?

To je potíž… taková žena skoro jistě bude mít nosánek dříve či později nahoru a její mužští podřízení jí přeci nesahají ani po kolena. Kdysi jsem takovou nadřízenou měl. Čert ví, kde je tý neschopný babě konec…