Mají pravdu oba tito historií do páru jakoby spřažení kumpáni, že peníze nesmrdí?

„Pecunia non olet – peníze nepáchnou ani ze záchodků, natož z politiky.“ Jan Sobotka

Nejen tato slova, ale i staré sokolské heslo si někteří skromní jedinci aktualizovali, protože jdou s dobou . Jen zisk ni slávu,

Co třeba Jidáš? Sice zradil za 30 stríbrných, ale jak ho soudit, když nevíme, jaká byla jejich kupní síla.

Jiní mluví o poctivosti, ale uvědomují si, že z něčeho musí být živii. Čím víc mají, tím víc potřebují. Peníze by měly sloužit, nikoliv vládnout. Jiní je potřebují třeba kvůli tomu, aby si mohli koupit to, co se jim nepodařilo třeba ukrást.

Proto „jediné přídavné jméno schopný má čtyři stupně: schopný, schopnější, nejschopnějí a všehoschopný.“ Jan Sobotka.

Bohužel je to tak, peníze jsou u většiny lidí až na prvním místě. A kdyby náhodou trochu smrděly, tak si rádi ucpeme nos.

Pražáci si mohou dovolit luxus „halení do tibetských vlajek“. Ostravákům jde o přežití.

Peníze nesmrdí nikomu Dudu.
Níže si můžeš přečíst kopírku od Annas,ta asi nic z hlavy sama nedá.
Je to jako by tě odpovídal Sobotka.

Čo niekomu smrdí, inému môže voňať…
Podobne je to aj s peniazmi.
Pokiaľ ich máte vy, voňajú vám, ale ak ich však má niekto iný, tak vám smrdia.
A ešte jedna podoba – body udeľované jednotlivým užívateľom.
Body – palčeky, ktoré dostanete, vám voňajú, ak ich však dostane niekto iný, hneď je oheň na streche.

Upravil/a: led

Vnímám to stejně jako heslo „účel světí prostředky“…

Podle mne pravdu nemají. Žádné peníze ani žádný cíl nestojí
za to, aby se jej člověk snažil dosáhnout „za každou cenu“…