Musel by nastat nutně nějaký katastrofální paradox, kdyby se dalo cestovat v čase do minulosti?

Pomineme-li fakt, že do minulosti se cestovat logicky nedá, protože plynutí času je kauzálním řetězcem příčin a následků, pak se mi líbí teorie paralelních vesmírů. Něco v minulosti změníme, třeba necháme vyhrát Napoleona pod Moskvou a máme tady novou paralelní Zemi s odlišnou historií. Bude existovat vedle té naší, aniž bychom s ní měli jakýkoliv kontakt. Kdo ví, kolik takových paralelních vesmírů existuje? Ale to jen taková iluze pro pobavení.

Já si myslím, že po změně v minulosti by se události vracely postupně zpět ke svému „normálnímu“ průběhu. Změny by se nenásobily, ale zahlazovaly.
Nepřikláním se k hypotéze zašlápnutého motýla z povídky Raye Bradburyho.

To právě nikdo neví co by se přesně stalo. On paradox je už to, že se třeba rozhodneš popovídat si se svým mladším já a zaletíš si do minulosti. Ale jak by se to vůbec mohlo stát když jsi si jist, že jako mladej sis se svým starším já nepovídal?

Podle nejnovějších fyzikálních hypotéz, by šlo cestovat pouze do budoucnosti.

Vrať se o třicet let zpátky a zabij svoje rodiče… Co se stane? Kdo pak tedy cestoval do minulosti, když ses nenarodil?