Myslíte si, že tenhle příběh, vyprávějící o slonech a jejich paměti, je pravdivý?

Na své návštěvě Indie jsem jednou procházel kolem náměstíčka, kde jsem si všiml dospělého slona přivázaného za nohu slabým lanem k poměrně slabému kolíku, zapíchnutému jen několik palců do země. Bylo zřejmé, že mohl, kdykoli by se mu jen zachtělo, vytrhnout kolík ze země, ale z nějakého důvodu se k tomu nechtěl odvážit. Vedle slona jsem uviděl jeho cvičitele a tak jsem se ho zeptal, jak to, že to veliké zvíře neudělá nic pro to, aby se osvobodilo.
„Inu,“ řekl muž, „když jsou slůňata ještě velmi malá, používáme ty samé provazy a ty samé kolíky – tehdy jsou pro ně dost silná, aby je udržela. Po pár pokusech, dříve nebo později, dojdou k závěru, že ať dělají, co dělají, nemohou uniknout. Časem rostou a sílí, ale stále věří, že ten provaz je stále dost silný na to, aby je udržel na místě, takže se už nikdy více nesnaží vzpouzet.“
Byl jsem ohromen. Ta majestátní zvířata se mohla kdykoli osvobodit, ale protože věřila, že nemohou, tak se o to nikdy nepokusila. Tato gigantická stvoření tak omezila svůj současný potenciál svými limity z minulosti.

Věříte, že slon opravdu uvažuje pouze podle toho co už zažil a vyzkoušel? tj. že by opravdu nezkusil, zda může utéct?