Sled hlásek, podobný tvar. Paša je slovo spisovné, pašík zdrobnělé, nespisovné, expresívní. Liší se původem.

Etymologové J. Rejzek i V. Machek v Etymologickém slovníku uvádějí toto.

paša ‘vysoký turecký hodnostář’. Z tur. paša a to z per. pādišāh.

Padišáh – nejvyšší titul někdejších muslimských vládců persko-indické oblasti’. Z per. pādšāh z pād ‘ochránce’ a šāh ‘král’.

Pašík = ‘čuník’ .Od vábicího citosl .paš, paš (Machek), srovnání . :čuně. obecné . (expr.), čuník, čuňátko, čunče, čuňák. U Jg též čuna. Nejspíš z vábicího citoslovce ču! ču!
–
Když se o pašíka hospodář stará, krmí ho tím, co mu chutná, má se dobře jako paša (přeneseně), je třeba tlustý, chloubou chovatele, tak si ho považuje, i když zřejmě skončí na pekáči.

Proč někdo pojmenuje čuníka jménem Paša? Třeba se mu to líbí. To je jako s dítětem, dostane jméno, které zaujme rodiče.
–
Ještě pro zajímavost doplnění ze SNČ s. 301

Ve slangu, tedy nespisovně , policisté nazývají pašíkem pachatele.

Slova paša se objevuje ještě v jiném významu, má také jiný původ – paša – pastvina, pastva, užívá se v cirkusovém prostředí, v minulosti i běžně v češtině. Srna začala brát pašu.
Původ z italského pascere (výslovnost pašere), to z latinského pascere – t/v = pást

Upravil/a: annas

S tureckým pašou to má společného jen pramálo.

Paša i Pašík jsou mimo jiné také zastaralými zdrobnělinami jmén Pavel, Patrik nebo Paskal (u nás dříve používané hlavně v německých rodinách).
U prasátek se navíc očekávalo, že budou dříve nebo později dobře vypasená – vznikla tedy taková hříčka se jménem a z toho ten oblíbený Pašík.