Má šanci dostat se do nebe i člověk, který není křesťan, ale je hodný, slušný a chová se správně a mravně?

Podle křesťanů ne. Musí být věřící. Ale kdo by se chtěl dostat na místo, které nevěří, že existuje? Jako co kdyby náhodou existovalo?
Zajímavé je, že křesťané věří, že ten nevěřící člověk prijde do pekla, i když ani na to nevěří.
V každém pripade na chování nezáleží.
Prijde mi to takové postavené na hlavu, ale ve finále je mi to jedno.

Na nebe, peklo, ráj jsem věřila, jako malé děcko 😁

V každém z nás je kousek Boha. A protože Bůh je lehčí než vzduch, tak se do nebe dostane každý 😉

Další se chytil :D

Zde je napsáno podle Bible co má člověk udělat aby získal věčný život

Marek 10tá kapitola, 13tý až 23tí verš:
http://www.bi­blenet.cz/b/Mar­k/10

Dále pak
Marek 12tá kapitola, 28mý až 34tý verš:
http://www.bi­blenet.cz/b/Mar­k/12

Upravil/a: postcd

To je zajímavá otázka, co se všema těma miliardama duší, které se narodily jinde než v křesťanské části světa. Jak by k tomu přišly, kdyby se nedostaly do nebe jenom proto, že jim o tom nikdo nikdy neřekl ? To nezní moc spravedlivě, co? Čili zřejmě se do nebe dostat mohou a jejich nevědomost jim bude uznána, jako platná omluva.
Pak si říkám, proč jste mi o tom sakra vůbec říkali, teď už musím dělat přesně to, co se po mě chce, předtím jsem se mohl vymluvit na to, že jsem o ničem nevěděl.
Jiné vysvětlení je, že všechna náboženství jsou různými cestami k jednomu bohu. Čili, že Hospodin = Jahve = Alláh = Cokoli. Pak ovšem nechápu, čím to, že se nesnesou takový muslim třeba s židem. Dokonce ani muslim sunnita s muslimem šiítem. Zdá se každopádně, že tedy musíte věřit aspoň v něco, abyste se dostali do nebe.
Ateista jako já se do nebe nedostane, protože ani nechce. Ateista se prostě smrtí chce nechat vypnout a rozložit, své vědomí nechat zaniknout, je s tím smířen a nic od nikoho neočekává. Pokud se chová slušně, je to z jeho dobré vůle a ne kvůli jakémusi mlhavému příslibu pocházejícímu od smyšlené bytosti.

Vyznávanie Boha (nielen v kresťanstve) nemusí byť počuť, vyznávať ho možno svojimi konaním. Činy sú dôležitejšie než hlasné vyznávanie.
Mnohí „neveriaci“, mnohí ateisti, svojím konaním sú bližšie Bohu (Alahovi, Manituovi,…), než tí, čo sa tlačia v 1.rade na omšiach.

Podle většiny křesťanů ano, zvláště podle katolíků – říkal to i papež Franta.

Podle Bible ne, ale na tu zaprvé stejně každý (včetně křesťanů) kašle a zadruhé si i protiřečí v tom, jak se do nebe dostane křesťan – jestli stačí věřit (Galatským 2:16, Římanům 3:27) nebo musíš dodržovat přikázání (Matouš 19:17, Lukáš 10:26).

Takže odpověď zní… kdo ví. Snad jen dědula na obláčku.

Ne, protože nikdo není dostatečně hodný, slušný a nechová se dostatečně správně a mravně. K tomu , aby to Bůh odpustil, je třeba přijmout Krista.