Máte rádi poeticko-filozofické otázky s velkým prostorem pro fantazii ?

Fantazie – jak se to vezme. Někdy , budiž. Jenže stránka se jmenuje Odpovědi, takže by spíš mělo jíít o dotazy odborné.

Jinak filosofie – prosazuje moudrost, neměla by se zabývat nesmyslnými věcmi a zcela jasnými věcmi, neměla by být prázdným řečněním atd.

Poetická filozofie se týká umění, tvořivé činnosti, takže nevím, zda zaměření se v této oblasti je reálné. . Vždy význam slova poetický = vzletný, snivý, básnický, se smyslem pro poezii …

Rozebríat poeticko-filozofická díla např. Kafku, Dostojevského, Joyce, Tolstoje, Prousta atd. je možné.
–
Mám ráda filozoficko-poetické otázky, které se týkají rozboru děl, srovnáné názoru autorů se svým – mohlo by to tak být, vyslovil jeden básník při diskusi se studenty, když se ho ptali, zda správně pochopili jeho verše… .

Tak nevím, jsem i já považována za jedovatou saň??? Pokud jo, tak mě jste se nezbavili:-)))))DDDDD

Fantazie je to, co nás činí jedinečnými. Někdy je zajímavé pozorovat, kam až debata zajde:-))

Epos o Gilgamešovi, Biblia, Epos o Rámovi, Sen noci svätojánskej,
tieto poeticko-filozofické diela plné otázok s priestorom pre fantáziu, kto by ich nepoznal a nemal rád. Nie nekriticky, bez hlbšieho vnímania súvislostí času, deja a hlavne myšlienky, čítať, či skôr len prelistovať tieto diela a rovno ich zatratiť, alebo naopak vynachváliť, podľa toho ako verejná mienka velí. Nie, práve preto sa vraciam k týmto dielam, k ich nastoleným otázkam, že treba pri nich premýšľať. Kto sme, čo sme, kam kráčame…

Začíná lásky čas, kdy poesie navrch má…
i když myšlenky mé poesii vzálené jsou,
srdce neumělými verši svou vizi dává.
Když ranní červánky zakrývají mraky temnoty a zlosti,
touhy po slávě a moci,
jdem smutně polem kolem zabitých
myšlenek, co svými znalostmi hnali nás vpřed.
Složme skládánku moudrosti z jejich vyřčených již slov,
temnotu nenávisti přeživší,
píseň o žití a lásce cíťme mezi náma,
ať láska dvou spojí v jedno
ať Slunce léta hřeje v nás.

poeticko-filozofické otázky zvádzajú k rozkošnému žvatlaniu o ničom, ale plnom emócií, symbolov, náznakov, mystiky a túžob – spoznávať, dávať, konfrontovať.

vo vhodnom prostredí – najlepšie s nejakým tým bakchovým mokom a plameňom sviečky, často prechádza poeticko-filozofická debata do úvah: „Dá mi alebo nie?“

a to je na tom to krásne.
takže – samozrejme, tu a tam neuškodia.

:-Q

Druhé svým projevem většinou odrazuji – právě pro svou přespřílišnou filosofickou povahu. Pročež odpovídám ano – přímo takto žiji (myslím)… Kupříkladu: Nezáleží na tom, co a jak píši, avšak na tom, zda to co a jak píši nebrání v psaní něčeho jiného. Načeš se musím zeptat – brání? A ona fundamentální veličina? Komu by se chtělo přehlížet své jsoucno a překlenout nechuť, kterážto vzejde z vstřebání čehokoliv byť i jen zdánlivě nelibého? Respektive – komu jinému, než-li tomu, kterýžto jedinec by dokázal žít i s vícero obdobnými problémy? Anebo jsou tyto otázky zbytečné, poněvadž samotný princip nenabízí možnost variačního faktoru? Čemu vlastně můžeme a chceme věřit, pakliže jiného, než-li námi vybraného nedokážeme přijmout, či přijatí jako takové nám přijde příliš limitující? A Každý, kdož se zaobere ve čtení textu, jež postrádá význam i účel se pak stává stejně zbytečným? Anebo už se zbytečným rodí? A pokud ano – může přesto jít dál a zkusit si uzmout byť sebemenší část napsaného?

Ano, mám je rád ale už je na veřejnosti nepraktikuju . Vždy jsem razil trochu jiný směr myšlení než majorita a světe div se ...... byl jsem v podstatě vytlačen na okraj.

Nic proti fantazii, pokud se nevydává za něco jiného.

Jenže s filozofickými otázkami je to těžké. Často nám připadají náramně důležité a zároveň si s nimi nevíme rady. Ale protože jsme ukecaný lidí, tak prostě k takové otázce musíme něco říct. A tu „upadáme“ do poezie. Rozum v koncích, zbývají emoce. Různě povedenými nebo praštěnými básnickými obraty vyjadřujeme ono tajemství, ono kouzlo neznámého, neboli to, že o tom víme prd. A v těch obratech už je nějaká ta nadsázka, nějaká ta fantazie, a už se vezeme. Ale vem to čert – na těhle stránkách ani rozum ani světonázor ani morálka světa nevisí. Takže to unesou. Klidně sem nějakou „poeticko-filozofickou“ otázku hoďte.

Nemám, jsem přízemní.

Ano.