Může být duševní porucha i něco, co je právně a morálně v pořádku? Uveďte prosím příklad.

Takových je celá řada. Třeba patologické shromažďování věcí. Je to nemoc, duševní porucha a přesto je to právně v pořádku, pokud tím neobtěžuje okolí a nikoho neohrožuje.

Zdá se, že téměř každý retardovaný jednotlivec, včetně nás dvou, je právně i morálně v pořádku, tak dělej všechno pro to, abys tady neztratil morálku!

Především duševní porucha nemá nic společného s právními či morálními pořádky. Žádné „právo“ vám nedokáže efektivně nařídit jestli máte či nemáte mít duševní poruchu.
Dále prakticky pro jakékoli myslitelné chování pravděpodobně bude možné nalézt kontext, kdy jej bude možné označit za příznak duševní poruchy. Pokud někdo doma pravidelně myje nádobí, je to záslužná činnost. Pokud někdo pravidelně (denně) myje všechno nádobí které doma má bez ohledu na to zda bylo či nebylo použité, jedná se pravděpodobně o příznak poruchy. Běhat 10 km denně může být OK. Pravděpodobně by i pro mně bylo dobré se do toho pustit. Řekl bych že 10km nebude nepřiměřenou zátěží pro organismus ani to při vhodné organizaci nemusí nijak zasahovat do ostatních denních činností. Při zvážení kontextu to ale může být součást nějakého problému.