Neměl by chodit k psychiatrovi spíše ten, kdo se chová špatně, než osoba s duševní poruchou?

Myslím tím, že jsou i lidé s duševní poruchou, kteří se svému zdravotnímu znevýhodnění plně přizpůsobili.

zde je pár příkladů:

1. Ředitel základní školy, na kterou jsem chodil, je společenský, chytrý, hodný, působí reprezentativně, dbá přiměřeně na svůj vzhled, umí povzbudit, ale chodí k psychitrovi.
2. Já chodím k psychiatrovi, a přitom jsem podle mistrové a učitelů školy, na kterou chodím, disciplinovaný, slušný a v mnohých věcech chytřejší než ostatní žáci.

Naproti tomu existují lidé, kteří nemají nic diagnostikováno a chovají se hrozně.

zde je pár příkladů:

1. Jeden náš zákazník (prodejny, kam chodíme na praxi) se chová jako hulvát a osahává prodavačky. Přitom nemá žádnou duševní poruchu, a proto nechodí k psychiatrovi.
2. Jeden z mých spolužáků dělá trapné vtipy a je drzý k učitelům + má špatnou pověst u učňů na prodavače, je úplně zdravý, a k psychiatrovi nechodí.

Tak co myslíte? Neměli by k psychiatrovi chodit spíše lidé, kteří se chovají špatně, než ti s duševní poruchou?