Není zajímavé, že čínský rodinný lékař byl v minulosti placen jen za to, když byl jeho pacient zdravý? Proč už to není?

Myslím, že rodinného lékaře si mohli dovolit jenom ti bohatí a členové císařské rodiny. Pokud lékař sledoval zdraví nějakého člověka od začátku, pak měl bezkonkurenční výhodu jej usměrňovat. Pokud zjistil, že mu něco je, pak selhal, nebo to bylo mimo jeho vliv.
Dneska přijde k lékaři kdejaký kuřák, ochlasta, nebo narkoman a co s tím asi doktor nadělá? Takže odpověď zní: nevydělal by si.

Jako myšlenka to ma něco do sebe. Ale postaveni čínských lékařů bylo asi jiné nez dnešních ‚obvodaku‘.

Protože hlavní a důležitý krok (změny) musí často učinit pacient sám.
Nečekat jen na zázrak a pilulky, ostatně ty čínský lékař v minulosti nepoužíval ;).

Rozdíl je v přístupu – člověk, zdráví, lékař. V hodnotách a pod. Taky jsem o tom četl. Ale nevím, zda je to jenom finanční záležitost, zda to nesouvisí s lidskými hodnotami, které byli v v Číně kdysi a které jsou dnes u nás.