Odpoveď byla označena jako užitečná

Mysli nezáleží na veku, starú, alebo mladú myseľ môže mať človek bez ohľadu na jeho fyzický vek. V tomto plne súhlasím s výrokom Marka Twaina a Henryho Forda aj keď vekom som z minulého tisícročia, myseľ sa snažím zachovať mladú.
„Ve válce starší vydávají rozkazy, ale mladí musí bojovat.“ – TH White, The Once and Future King. Kým vojak sa dostane do výššieho veliteľského postavenia, musí získať potrebné znalosti, aj praktické skúsenosti a preto musí zostarnúť o nejaký ten rôčik.

Já mám spíš dojem, že co jsem se v mládí naučil, to jsem ke stáru úspěšně zapomněl. Přesto toho teď vím víc, než za mlada. Čím to? Asi jsem znalosti, které pro mně byly nepotřebné, nahradil užitečnějšími a zajímavějšími. Mám pocit, že se učím celý život.

Rozhodně se nejedná o dogma. Dcera po čtyřicítce začala studovat na VŠ sociologii a jakoby se znovu našla. Posílila si sebedůvěru a svým entuziazmem předčí svoje také studující dcery.
Pokud pak jde o užitečnost v mládí nabytých znalostí, nemohu objektivně soudit, ale často mám pocit, že i po padesáti létech mám v řadě oborů lepší znalosti než naše vnoučata krátce po maturitě.

„Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když utne.“ (jeden bývalý kolega)

Já zase říkám, že každý je tak starý, na kolik se cítí. A dokud se informace neodráží od lebky, dá se ještě mnohému užitečnému naučit :)

Upravil/a: Roman71