Nežije úplně každej člověk, kterej si připustil skutečnosti o sobě, tak nějak v těžký depresi?

Příklad: Navštívíte psychiatra a ten vám určí nějakou diagnózu, žejo (to udělá skoro vždycky, aby byl zákonně krytej, že vám pomohl), no a vy se nad ní zamyslíte a ať se vám to líbí, nebo ne, začnete se pozorovat a to je moment, kdy informace ve vás má ornou půdu růst. Je to prastarej princip předávání informací moudrými, na kterém nefungují prioritně jen psychiatři, ale třeba také Jehovisti, anebo instituce, zdražující komodity- podobná reakce se v člověkovi totiž spustí také v situaci,kdy vám ve zprávách řeknou, že vám do roka zdraží vodu, ta informace ve vás roste a vy jste po roce na*raný, že ji pak nakonec vůbec nezdražili! Zkrátka dostáváte se do fáze, kdy jakoby zmoudříte a začínáte chápat, že psychiatr měl pravdu. Na východě, v chrámu východních filozofií, kde jsem léta pobýval, se mimo jiné často zmiňovalo, že „hlupák věří“, ale ti všichni tam byli asi nějací divní. PROČ, bychom jinak chodili do školy, že ano. Takžezpět k věci- vědomí sice ťuká na čelo vašemu podvědomí, nicméně právě podvědomí to pochopilo velmi dobře. NO a protože psychiatr vám napoprvé určitě nestanovil diagnózu tu, že jste psychicky stabilnější, než jste návštěvu u něj uskutečnili, můžete nový poznatky, respektive ty nový skutečnosti o sobě, klidně nazvat problémy, čili svými chybami. Člověkovi je ovšem fajn, když ví, že žádný chyby nemá a každé další připuštění si podobný informace navyšuje tyto vlastní „chyby“ a časem může vést až k destrukci dosavadních životních návyků, což povětšinou nese těžké deprese a tak na co se ptám, viz v otázce nahoře.
Dává to celý nějakej smysl?

No a teď se to dá samožřejmě dále rozvádět, protože taky bude i důležitý, jestli k psychiatrovi přišla tzv. „lůza“, nebo milionář, anebo absolutně soběstačný pěstitel/hovatel, což je to samý jako milionář, anebo třeba člověk pln víry. Anebo třeba… doufám, že otázku si přečte i Rokio ;)