Od 40 a vyse … kdyby jste neplanovali uz deti, byli rozvedeni a nasli novy vztah …

Zajímavá otázka, kterou denně řeší spousta našich bližních. Ale realita je neúprosná, kdy převládají praktické důvody proti svatbě (stejně většinou je iniciována ženou vlivem tradic, romantiky a pocitu vlastního zajištění).
V mém širokém okolí si ponechávají oba starší partneři svá vlastní zázemí (ať už pro možnost ústupu do soukromí, nebo i šanci pronájmu). Vzájemně respektují své rodiny i svébytnost svých osobností, nakonec v tomto životním stadiu se už těžko předělávají odlišnosti, které nám mohou vadit. A snad hraje roli i opatrnost po předchozích zkušenostech, kdy si ponechávají zadní vrátka pro případ kolize či vyhoření vztahu.
Jedna z mála výhod je vdovský (vdovecký) důchod, ale tím bychom připouštěli katastrofický scénář v úvodu vyvíjejícího se vztahu, což není emotivně zrovna košér.
Doplňuji:
P.S. Ostatně potvrzuje to i zkušenost dědypetra.

Upravil/a: anonym

Moji kamarádce umřel manžel,našla si přítele a žijí spolu v jedné domácnosti.Svatbu neplánují.Je ji 58 let a jejímu příteli je 64 let.Ona má 5 dětí už dospělých a on 4 děti taky dospělé.Všechny děcka jim ten vztah schvalují,že budou žít bez svatby.

v tomhle věku už se na romantiku bílé svatby moc nehledí…
takže bych zvážila praktické důvody – vím ze svého okolí o případu, kdy spolu dva taky žili na hromádce, společný byt patřil příteli a když si to upravovali pro sebe, zemřel. vztahy s dospělými dětmi bohužel nebyly dobré, takže paní se ocitla prakticky na ulici… na druhou stranu, znám i opačný případ, kdy ke svatbě došlo a k úmrtí taky a o dědictví se hádají doteď :(
v téhle situaci nejsem, ale dovedu si představit, že bych si opravdu racionálně sepsala důvody pro a proti a rozhodla bych se podle toho, navíc teď existují takové nástroje jako předmanželská smlouva

To zalezi asi na kazdem individualne. Laska kvete v kazdem veku, takze pokud spolu budou dostatecne dlouho a zjisti, ze jim to porad klape, tak proc by ze se nevzali. Je to stejne, jako kdyzby jim bylo 20, jen do rovnice se uz nepocita, ze 1+1=3. (– jako +1 dite.)

To záleží na mnoha okolnostech,je zde mnoho pro i proti.Na rozvedenou se okolí dívá jinak než na vdanou.Zase sňatek těch dvou se nemusí líbit jejich dětem,kvůli dědictví apod.Ale všechno se dá ,pokud jsou lidé rozumní,domlu­vit.Nevím,dřív nebo později bych asi zvolila svatbu,pokud ten vztah je opravdu „to pravé ořechové“.

Pokud by on byl tak fajn, že bych s ním chtěla zestárnout, tak bych zvolila svatbu.
Pokud bych ho brala víc jako kamaráda, nežila bych s ním jen tak, ale spíš každý ve svém a užívali si společné výlety, kulturní akce atd, ale neprala bych mu ponožky.

Proč? Mně totiž nepřijde nikdy jako hloupost myslet na zadní kolečka v případě, že jeden odejde (na věky, ne do hospody). Když jsme se poznali s mým nynějším mužem, asi po roce jsme oba uzavřeli životní pojistku, v níž figuruje jako osoba obmýšlená ten druhý. Aby, kdyby se něco stalo, ten druhý nezůstal bez prostředků, než proběhne dědické řízení, aby se mohl postarat dál o děti, dům… Řešili jsme tohle ještě před svatbou.
Proto bych v opravdovém vztahu řešila i tohle všechno tak, jak to má být, klasicky.

(Možná působím „chytře“, ale je to zas jen moje zkušenost, v prvním vztahu tohle všechno nefungovalo, ač byl manžel o 15 let starší a já doufala, že je schopen se o rodinu postarat. Nebyl! A to mě napadá další otázka, tak to je vše 🙂

P.S.: Teď je manžel mladší než já, stará se úžasně, všechno tohle funguje… Asi to nebude o věku, ale o tom, co má v hlavě 🙂

PO 40 rokách už těžko plánovat rodičovství,svadba proč né vždyť je to úžasné,to záleží jen na těch dvou,dneska mladí lidé žijí na psí knížku ale starší generace tohle moc nepreferují,jsem starší ročník dívám se na tohle s nadhledem.

Zdroj: žolík