Avatar uživatele
Deli

Otázka k „tématu dne“: Dostali jste (nebo dali) košem člověku, který Vás žádal o ruku?

Jaký byl důvod odmítnutí?

Já jsem odmítla 2× svého exmanžela – na jeho prosté „že bychom se vzali?“ pronesené jen tak doma u oběda jsem prostě řekla: „Já ale nechci.“ Prostě jsem necítila to, co jsem si myslela, že by nevěsta cítit měla… Se třetí žádostí se moc nenamáhal, prostě mi zavolal telefonem:
(já byla zrovna v koloně s autem v Praze na Letné cestou ze zkoušek)
„Tak jsem to domluvil a 26. se berem.“
„Cože????!!!!“ myslela jsem, že jde o hloupý vtip, ale pro jistotu zakormidlovala autem do vedlejší silnice a zastavila.
„No domluvil jsem to a 26. se berem.“ zopakoval.
Bylo 9.6.
„Čeho šestadvacátýho?“ zeptala jsem se.
„No června.“
Nakonec jsem (na radu své maminky: vždyť on se tak snaží…) kývla a za 14 dnů svatbu připravila. Nutno ale podotknout, že to nadšení jaksi chybělo, takže jsem ani nesháněla svatební šaty, ale koupila si dlouhé tenké letní tmavě zelené. V nich jsem před oltářem přemýšlela, co se stane, když řeknu: „Ne.“
Manželská idyla trvala 10 dnů a pak začalo peklo. Své rozhodnutí jsem si docela vyčítala. Tušila jsem, že to klapat nebude. Po roce jsem byla rozvedená. Takže ta svatba vlastně uspíšila definitivní konec.

Podruhé jsem se vdávala v bílém (tchán šílel, neboť on je na tu etiketu! a já byla rozvedená, za družičku šla první dcera a druhá byla v bříšku:-), nadšená, zamilovaná a šťastná. O ruku jsem byla žádána s nádhernou kyticí a zlatým prstýnkem a rozhodně jsem to chtěla!

Když jsem si před svatbou užívala péči vizážistky a kadeřnice, přišla za mnou moje matka a zeptala se: „Miláčku, tentokrát jsi rozhodnutá, co odpovíš?“ 🙂
Odpověděla jsem „ano“ a rozhodně toho nelituji!

Uzamčená otázka

ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce

Zajímavá 7Pro koho je otázka zajímavá? terry, Andělé, dědapetr, fcoop, anonym, anonym, misa-radilka před 4603 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
dědapetr

Měl jsem štěstí,po tří měsíční známosti jsem požádal o ruku a už jsme 35let spolu.

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
anonym

Život není jako bláznivé americké komedie.
Zralí lidé většinou oba vědí, co chtějí, takže u nás to byla jen dohoda jak zvládnout ceremoniál rodinné tradice, kdy jsem žádal o ruku rodiče s kyticí a děkoval jim za její výchovu. Nebyli sice nadšeni, ale nakonec z lásky ke své dceři nakonec kývli. Ale také jsem musel projít určitou prověrkou, skoro jako za časů tuhé normalizace.

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
arygnoc

košem jsem nedostal, dvakrát jsem žádal o ruku (a ten zbytek), dvakrát jsem uspěl.

kdysi, ještě mladý a krásný (stejně, jako i teď), jsem byl o ruku požádán, odmítl jsem (už jsem poznal svou první ex).

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
terry

Odpověď – ne.
A…Deli, moc ti to přeju.

Myslím si, že stejně všechno má svůj důvod a nakonec dopadne tak jak to má být.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
casey

Nedostal. Zadal jsem jen jednou a vyslo to. Ale spise to bylo spolecne rozhodnuti, zadne prekvapeni. Dokonce zena na toto tema dost vtipkovala, ale po sesti letech vztahu, uz bylo asi na case do toho „prastit“.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
misa-radilka

Ano, stalo se mi, dala jsem košem. Nejprve jsme spolu rok a půl chodili a pak rok a půl bydleli a normálně se bavili o tom, že se vezmeme, budeme mít děti atd. Pak jsem potkala jednoho človíčka, který mi otevřel oči. Byla jsem jen a pouze rozumově založená, vnitřní pocity jsem přehlížela. Říkala jsem si, on je tak hodný, on je tak fajn, všechno bude ok… Ale pak mi to došlo, že bych nebyla šťastná. Že si prostě musím být jistá, že to je člověk, kterého si chci vzít, cítit to i jinak než rozumem, být si jistá srdcem. Svého prince jsem ještě nenašla, ale věřím, že se brzy objeví :)

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce

U otázky nebylo diskutováno.

Nový příspěvek