Platí-li, že život je druh šachů, tak 1. doufáte, že máte převahu, 2. věříte, že máte převahu a 3. víte, že prohrajete?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Ne nadarmo se šachům říká královská hra. Nutí k soustředění, přemýšlení, učení se se taktiky, ale také umění prohrát. Jako každá hra má jasná pravidla výhra – remíza – prohra.
Skutečný život není hra. Prohra vede k zamyšlení nad chybami, remíza znamená zůstat stále člověkem, vítězství je přijmout i prohru.
Na rozdíl od hry přináší život nečekané a mnohdy nepříjemné zvraty, které nelze ovlivnit a dokáží ho změnit od základů. Na převahu lze spoléhat jen do okamžiku než se objeví silnější soupeř, potom záleží na volbě způsobu boje…
Není těžké bez překážek šplhat na vrchol za každou cenu. Cennější je zvednout se po tvrdém pádu, v první fázi třeba jen na kolena, postavit se na nohy s pocitem pevné půdy pod nohama a jít dál…

Ano platí, dá se život lehce srovnat s šachovou partií. Kromě uvedených situací však jak v šachu, tak v životě, nastávají krátké úseky stavu, kdy člověk neví, kdy je vše na vážkách a nedá se odhadnout výsledek. Samozřejmě že každý se snaží jak v životě tak ve hře, zvrátit situaci tak, jak by bylo pro něj nejvýhodnější. Může nastat i situace, kdy už člověk zjistí, že čestná remíza, bude lepší než to vzdát.
Samozřejmě to neubírá platnosti uvedeným příslovím.

Doufám, že si udržím převahu co nejdéle, i když stejně vím, že prohraju.

Šach je jenom jeden.
Benjamin Franklin se podle mne měl vyjádřit jinak,
takhle dal jenom vědět, že neví, co je šach.

S příslovím i panem Churchillem souhlasím, podle mne oboje platí.

Trochu problém mám s panem Tartakowerem.
Podle mne by se život neměl „hrát na převahu“,
měli bychom jej hrát poctivě.

Jaký druh? Já znám jenom jeden.

Jinak moc filosofie, celkem pro nic.