Pokud Jidáš před smrtí litoval svých hříchů, dostal se do nebe?

Vypadá to, že ne.

"Evangelisté líčí Jidášovu smrt po oběšení dvojím způsobem – buďto mu vyhřezly vnitřnosti nebo se zřítil do propasti. Jakob de Voragine soudil, že Jidáš se nejdříve oběsil a pak teprve puknul – visel ve vzduchu, protože urazil anděly na nebi i lidi na zemi. Prasknul, protože se nehodilo, aby jeho duše vyšla ústy, která se dotkla úst Ježíšových…

Jidášova sebevražda nemusela být výrazem zoufalství ani pokání, ale třeba spíš loajality. V takovém případě je nepřímým vyjádřením víry ve vzkříšení i posmrtný život – tedy Ježíšova učení. Křesťanský filosof Origenes tvrdil, že Jidáš se oběsil, aby se co nejdříve dostal na onen svět a mohl Ježíše požádat o odpuštění.

Jidáš ovšem možná udělal chybu – nevyprosil si nejdříve odpuštění u ostatních Ježíšových učedníků, kteří se po Ježíšově smrti stali prvními představiteli těla Kristova – církve. Neboť Ježíš řekl Petrovi: „Dám ti klíče od království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto i v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato i v nebi.“ Tím by bylo vysvětleno, proč Jidáš neušel trestu ani po smrti."

http://druido­va.mysteria.cz/HIS­TORIE/JIDAS.htm

Jeden z výkladů:
" Přes všechny příležitosti, které dostal – odešel do věčného pekla. „
"Ten důvod, proč Jidáš byl ztracený spočíval v tom, že on nikdy nedal své srdce Kristovi a nepřijal vírou – prostou vírou dítěte – spásu, která je nabízena každému člověku této planety.“

http://nejotaz­ky.nazory.cz/2011/10/­Jidas-Iskariotsky-178.html

Sebevrah podle křesťanů do nebe nepatří…
Dovětek:
http://dusanpo­lansky.cz/strip­ky/sebevrah.html

nějak tak mi přijde, že litování nebude všechno co bude nutné k tomu aby se někdo dostal/nedostal do nebe

Jidáš Iškariotský (syn zničení) se do nebe nedostal. Místo něj byl vybrán losem jiný Kristův učedník, aby doplnil počet dvanácti apoštolů. (Skutky 1:15–26)