Pokud bychom si dokázali opravovat tělo tak, aby „nestárlo“, byli bychom potom nesmrtelní?

Možná, ale má to jednu vadu na kráse. Myslím si, že po pár stovkách let by nás to tady už tak moc nebavilo, že bychom se utratili dobrovolně sami.

Kdyby, jsou vždy chyby. Nic takového neni možné tak vše je jen předpověď z křišťálové koule

Vědci už mají teze, že stárnutí je nemoc. Ale i kdyby se stárnutí dalo „léčit“, jen stěží si můžeme představit, jestli budeme nesmrtelní, nebo budeme umírat zdraví, krásní a mladí. 🙂
http://zoomma­gazin.iprima.cz/za­jimavosti/je-stari-nemoc-lekari-ho-mezi-ne-chteji-zaradit

Opravit tělo na buněčné úrovni nelze, jsme takto vybaveni geneticky. Ne náhodou žijí jepice jeden den a jiné druhy i stovky let. Při každé obnově buňky se nám zkracují telomery. Prý jich je sedm a až upadne ten poslední, je konec.

Ty tady prostě dumáš nad perpeteem mobile. To nejseš sám.

Já myslím, že časem by se to unavilo i mladé, svěží a opravené a šlo by to stejně tak do kytek!

Ve filmu „Kletba bratří Grimmů“ je to znázorněno dostatečně :)

Teoreticky ano, ale nemáme na to..
Jen „Výrobce“ ví, kde je v tak složitém „zařízení“ chyba a „opravy“ už se blíží.

Projděte si archiv a dotazy na nesmrtelnost.

https://www.od­povedi.cz/sear­ch?q=nemrtelnost

Pokud použiji matematickou logiku, jestliže A pak B, je celkové tvrzení platné ve třech případech ze čtyř, pouze A platí, B neplatí vychází nepravda. Takže A – dokážeme opravovat tělo (připusťme), nejsme nesmrtelní – . Udělej si závěr.
A na druhé straně, každá částice má svůj čas , proton, elektron, proto i celek musí mít svůj čas. Můžeme uvažovat o hibernaci, zpomalení díky pohybu rychlostí blízkou rychlosti světla, ale jak by to vyšlo ekonomicky, zda by se to vyplatilo, to je jiná věc.
A další otázkou je proč bychom se o to měli snažit? Pokud budeme mít neomezený zdroj financí (sponzora), můžeme cestovat po celém světě, jíst a pít, co chceme, milovat se s kým chceme a další věci a shromažďovat informace ze kterých by nás už určitě bolela hlava a další a další. A konečně se můžeme setkat s nějakým svým potomkem, který nás podle některého našeho rozhodnutí označí za největšího (kreténa ) na světě.