Pokud koupíte výborný čerstvý chleba, ukrojíte si první krajíc a sníte jej jen tak bez ničeho, bez namazání čímkoli? 🙂

Odpoveď byla označena jako užitečná

Často, je to vynikající! To je pak veselé dechové muziky! Mimochodem chleba starší než dva, tři dny mi nechutná, prostě nestojí ani za prd. Možná to má kořeny z let na vojně, kde se musel chleba záměrně nechat ve skladu u provianťáka aspoň 3 dny. Nebylo přece možné, aby někdo v nastoupené jednotce pustil větříček. Nedalo se to dost dobře lokalizovat. Jinak to bylo hodnoceno jako zesměšnění ČSLA a útok proti vládnoucí straně.

Upravil/a: Kepler

ještě než dojdu domů, tak patku utrhnu a sním. někdy je ta patka skoro půlka 😁

Ano, někdy ukrojím krajíc, ještě raděj mám patku :D

Ne, dnes už nekoupíš kvalitní chleba. Dnešní pekaři se naučili móresům, jak ošidit spotřebitele. Jo, za komoušů, to byl chlebíček, krásně popraskaný, kůrčička křupavá a když jsem přišel z Jednoty, obě patky byly užrané!

Stejně jako Barbakan 60 letech, byl jsem vyslán s 5,60 Kč pro čerství (ještě teplý) 2 kg kulatý chléb. Tenkrát nikomu nevadilo, že při pečení praskl a ty prasklé kůrky to byla dobrota. Když to táta viděl co jsem z chleba udělal tak hned přilétl výchovný lehký pohlavek. Výchova moc nepomáhala, protože jsem to příště udělal zas.

Jasně, nebo jenom s plátkem kvalitního másla, který pak ani nerozmažu… Mám nejradši různý „neklasický“ chleby se zrníčky, z žitný mouky nebo tak podobně. Ovšem čerstvě dopečenej zmraženej polotovar… To né-e.

Nikdy nejím čerstvý chleba, ať už nenamazaný nebo namazaný. Nově koupený chleba nechám aspoň dva dny ležet, aby trošku vyschl, přičemž ho aspoň jednou otočím vzhůru nohama. Takto můžu sníst aspoň ty jednooké krále mezi slepými chleby, které se tu v Česku v současnosti pečou. „Chleba“ ze supermarketových pekáren není hoden ani stát se čistidlem mé obuvi. Mimochodem, kdo to ví, za co byli ve středověku mácháni nepoctiví pekaři v koších ve Vltavě? Za to, že prodávali ČERSTVÝ chleba namísto odleželého!

Taky to dělám, přesně jako boreczech! Chleba a baby už sice tolik nežeru, jako kdysi, ale kus romantiky je už v tom, udělat si nezávislý nákup v malém krámku pěkně pěšky, s procházkou a ne autákem do superhyper z povinnosti. To první mě i dnes vrací zpátky v čase, kdy jdu z krámu a cestou baštím nanuk, patku chleba, rohlik, romadur, tyčinku Rumbu… ..a zapíjím to kefírem, bo jogurtové mléko tam už neni!

Přesně – jako boreczech – navíc, když je chleba ještě popraskaný – to je potom něco úžasnýho!