Pokud psychiatrický pacient úmyslně vysadí léky a pak spáchá trestný čin, kde skončí?

Podle zdroje skončí v léčebně.

zdroj: SOLNAŘ, Vladimír. Základy trestní odpovědnosti. Praha, 2003, Orac.

Jak jinak, než opět v léčebně. Když někdo nemocný úmyslně vysadí léky, není schopen rozhodovat o svém jednání. Takže šup s ním tam kde patří. Je to ochrana před sebou samým i ochrana společnosti před nevyzpytatelnými lidmi. To je celé.

Bude se znaleckým posudkem zkoumat jeho ne/příčetnost v době spáchání skutku. Podle výsledku zkoumání bude potrestán nebo uloženo ochranné léčení.

Úmysl nevědomý je blbost. Leda tak úmysl nepřímý. Tam by ale muselo to riziko vyplývat z jeho nemoci dosti jednoznačně. Takových pacientů je nejspíš docela málo, že by automaticky začli někoho např. fyzicky napadat okamžitě po vysazení léků. Většinou spíš nikdo netuší, co začnou vyvádět a jestli vůbec něco. Ale hypoteticky by v takovém případě o nepřímý úmysl a tedy trestnost jednání pacienta mohlo jít. Nezdá se mi to však pravděpodobné.
Úmysl nepřímý je jednání, kdy pachatel ví, že svým jednáním může způsobit následek, a pro případ, že se tak stane, je s tím srozuměn.
V tomto případě bych viděl jako reálnější spíš použití nedbalostního zavinění. Tam jde o to, že pachatel věděl, že následek může nastat, ale bez přiměřeného důvodu se spoléhal, že následek nenastane. Ale i tam platí, že ta souvislost mezi vysazením léků a nějakým škodlivým jednáním musí být jasná už předem.

Podle mne je nepravděpodobnější soudně nařízená léčba
Pacient by se místo očekávané „úlevy“ (kvůli níž léky vysadil)
pravděpodobně dočkal léčby na uzavřeném oddělení.