Odpoveď byla označena jako užitečná

Vzpomínkou, pokladem.

Pravdivé jsou bohužel oba citáty.

Lidé by staré myšlenky zapomínat neměli, a to ani
v případě, že byly mylné. (Chybami se učíme.)

Z toho druhého citátu až běhá mráz po zádech…

Pro mně jsou vzpomínky a poklady! Proto nakupuji ve vetešnictvích spony do klobouků, stříbrné pudřenky a knihy vydané r. 1911 s názvy jako „Její tajemství“ atp. Vím, že klobouky nenosím, pudřenky používám moderní a takovou knihu nikdy nepřečtu.

Považuji toto tvrzení za správné. Nerad opouštím staré věci. Ba naopak, spíše je hromadím. Všechny staré věci byly vyrobeny s umem, fortelem a rozmyslem. Většinou velmi dobře sloužily léta, byly řemeslně dokonale zpracované a všechny šly znovu a znovu opravovat. Vždy u těch starých myslím na to, co si s tím dal někdo práce, jak byla pracná výroba a že v každém takovém výrobku je kus řemeslníka. Vážím si starých věcí.
1, Souhlasím. Nezná nikoho, kdo by dokázal rychle zapomenout na bývalé zkušenosti a nic si z toho co doposud znal nebrat. Staré myšlenky se nám vrací ať chceme, nebo ne.
2. I tento výrok je pravdivý. Vždy je důležité, co si o tom myslíme a co se také učíme. V současnosti mne občas děsí, jak dokážeme převracet a upravovat dějiny. Někdy se říká , že historie se opakuje. Neni to pravda. Historie je vždy jiná, jen se mohou opakovat pocity, závěry a hodnocení lidí.

Jako mladý kluk jsem měl pro staré věci jen opovržení. Dnes bych si pomyslně rval vlasy (stejně je už nemám), čeho všeho jsem se zbavil. Takže už jsou jen vzpomínkou a ztraceným pokladem.

Před dvěma roky jsme se po čtyřiceti létech stěhovali ze tří do dvoupokojového bytu. Bylo nutno zbavit se inventáře i krámů z jednoho pokoje. Moc jsem se do toho nemontoval, třídění zvládla manželka i když to pro ni bylo kruté. Dnes už víme, že nostalgie byla zbytečná. K čemu staré krámy. V hlavách přece každý máme dostatek starožitných vzpomínek. Proto je praktičtější koukat a myslet dopředu.

Upravil/a: dudu