Seminární práce na téma sebevražda.

http://theres­ka.wordpress.com/se­minarni-prace/

Ber to jako racionální odpověď.

Tak mně se na světě líbí a jistě jsem nezažila ještě všechno krásného. Na sebevraždu jsem nikdy nepomyslela a doufám, že ani nepomyslím.

Tady jsem našla inspiraci :
http://www.no­vinky.cz/krimi/283314-sebevrah-zavolal-zachranku-aby-pouzila-jeho-organy-pak-se-strelil-do-hlavy.html
Onen mládenec měl aspoň tolik rozumu, že svoje ostatky nabídl k upotřebení. Jinak na tvou otázku odpověď nemám, podařilo se mi přežít hodně těžké nástrahy osudu a jsem za to ráda. I kdyby už neměl po mně kdo truchlit, připravila bych se o mnoho radostí, které mi život nabízí, kdežto jestli je něco po smrti s jistotou nevím. Chápu, že suicida ale může být východiskem pro člověka, který je nevyléčitelně nemocný a má nesnesitelné bolesti. To tvůj případ nejspíš nebude…

A proč ne. Mně se žít líbí. Nikdo si sám život nedal, tak by si ho ani neměl brát.

Život se mně líbí i na stará kolena.
Každý se ale může zabít aniž by mu v tom mohl kdokoliv zabránit.
Vyber si co chceš, ale toto řešení je nejmíň vhodné, hloupé atd.

Co vede člověka k tomu, aby se nezasebevraždil, je tzv. pud sebezáchovy. Ti, kteří to udělají, mají smůlu v tom, že pud sebezáchovy selhal. Stát se to může, ale většinou se to děje v případě iracionálního myšlení, čili ve chvílích nějakého zkratu.
Proč žít? Protože život je dar. Ten každému z nás dává otec a matka, a to jsou jediní dva lidé, kteří mají právo o našem životě rozhodovat. Nejsme to ani my, ani generálové armády, ani nikdo jiný, kdo si myslí, že má právo na náš život vztáhnout ruku.
Pokud nevidíš důvod k tomu, abys žil, máš něco hodně špatně nastaveno. V tom případě bych urychleně vyhledala psychiatra a rozebrala situaci s ním (případně s ní).
Od nepaměti mudrcové hledali smysl života a je asi moc dobře, že i dnes máme pořád o čem přemýšlet, že ani dnes nikdo nedokáže s určitostí říct, co tím smyslem vlastně je. Každý z nás má ale v tom lidském hemžení svoji roli a měl by se jí zhostit se ctí. Ne utíkat jenom proto, že něčemu nerozumíš. Dva metry pod zemí už na nic objevného nepříjdeš.

život byl člověku dán, je jen na každém jedinci jak s ním naloží a jak ho prožije
nemusíš přeci zachraňovat listvo