Souhlasíte s úslovím, které říká, že máš-li býti mým přítelem, musíš mít rád i mého psa?

Nikdy jsem se s těmi slovy v životě nesetkala. Ale neměla by platit.

U každého to může být jinak. Ale nedá se dávat nůž na krk – buď pes, nebo přítel.

Často záleží na výchově psa, pes může na přítele žárlit, takže jim oběma nastavit pravidla – přítel si nebude všímat psa, pes přítele.

Ale často slyšíme víc o věrnosti psa než o věrnosti přítele.

Lope de Vega píše
„Je celkem velice snadné psu porozumět a naučit se číst jeho myšlenky. Pes se neumí přetvařovat, neumí klamat, neumí lhát, protože neumí mluvi“.

Upravil/a: annas

Nesouhlasím.

Stejně, jako já nemám právo něco podobného
vyžadovat po svých přátelích, nemají je ani oni.

Přátele máme respektovat takové, jací jsou,
i s tím, že třeba nemají rádi psY, nebo se jich bojí.

Myslím, že to nelze paušalizovat a že to neni vždy pravda. Já osobně to ale tak mám. Mám rád psy svých přátel a oni mají rádi mne.

Nesouhlasím. Osobně mám psy rád, ale některé povahy nesnáším. Jakmile mi urve nohavici, snažím se ho nakopnout, přítel nepřítel. Na přátelství s dotyčným to ale vliv nemá. Zrovna tak by majitel psa neměl očekávat, že takového hajzlíka budu milovat.

Upravil/a: Kepler

Mohlo by to tak být, ale raději bych, aby měli rádi mého
kocourka. Pejsky mám ráda, ale větších se bojím.
…
To se mi zatím podařilo pouze v několika případech.
…
Takže, pokud mí přátelé nebudou mít vztah ke zvířátkům.
Nerozumí si s lidmi. Tak si nebudou rozumět ani se mnou.
To je můj názor.

Všichni nesouhlasí a tak musím už z principu do opozice. SOUHLASÍM! Já bych se na to podíval z jiného úhlu – není tím myšleno právě ono – „Přátele máme respektovat takové, jací jsou“ (zdroj Ivzez o pár řádků výše), a to třeba i se psem, kterého sice zrovna nemusíme, ale respektujeme, že k nim prostě patří.