Stalo se vám někdy, že máte kamaráda-ku, kterou znáte několik let

Ano, stalo. Ale neberu to jako chybu. Po nějaké době odloučení pok vždy zjišťuji, že přátelství nezmizelo a že je opět o čem mluvit.. Přátelství není jen o mluvení, myslím…

Samozřejmě, jsou kamarádi a kamarádi. Někteří se tváří jen jako kamarádi. Pak je tu ještě přátelství, ale to je něco jiného.
Chyba může být na obou stranách co se týče toho, že si není co říct.
Může to být velké kamarádství třeba ze školy a pak se život každého změní. Jeden zjišťuje, že už vlastně ani nemůže být kamarádem toho druhého. ale opravdu je to individuální.

Jistě, někteří lidi se za několik let změní i podle svého okolí, práce, rodinné situace, jeho známých apod. Stejně tak my. Je ale otázka zda si potom nemáme pro to, že jsme se zmněnili my a nebo protějšek.
Mne osobně netěší drby těžkého kalibru, když zavání z rozhovoru závist vůdči komukoliv, když se člověk mění v ryze spotřebního člověka a když schází trochu humoru, nadsázky a upřímné víry v přiměřenou, ale realistickou budoucnost.
Naštěstí má to štěstí, že se setkávám i s lidmi, kteří „otevřou dlaň“ a ač zcela neznámí, během chvilky je nalezena stejná „vlna“.

Na velké kamarádství ( díky lidské povaze) jsem nikdy moc nevěřil. I když vyjímka potvrzuje pravidlo.

stalo se mi to zaplaťpámbu jen dvakrát a vždy to bylo proto, že byla dotyčná jaksi „pod pantoflem“ (používá se tohle i u žen?) a dala přednost opuštění všech svých přátel ve prospěch „vyvoleného ":{(> jestli tohle budou číst některé ženy, u nichž ještě není "pozdě“, nechť to vezmou jako varování – je to ta největší BLBOST, kterou můžete v životě udělat. „Vyvolený“ – až na velmi výjimečné případy – na rozdíl od přátel nezůstane vyvoleným napořád.

Jo, občas se to stává. Lidi se holt mění… a i když si měli co říct před pár lety, život každýho zavede někam jinam a najednou si co říct nemají. A věčně se nedá povídat o tom, co bylo.

mám kamarádku už od školních let,navštěvovali jsme se i když jsme od sebe daleko a najednou si nemáme co říct,po čtyřiceti letech, není to ale chyba ani jedné z nás, ale duševní nemoci mé kamarádky,zklátila ji a já tiše pláču