Taky se snažíte neposlouchat svoji srdcovou hudbu příliš často, protože se bojíte, aby vás neomrzela?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Stejně jako quentos jsem se i já dřív snažívala tu frekvenci poslechu uměle regulovat, ale brzo jsem zjistila, že tahle forma násilí na mě nefunguje a že se jenom zbytečně trápím. Takže teď už tyhle věci nijak nehrotím a nechávám tomu volný průběh – však mozek a srdce už si vždycky řeknou, že potřebují trochu té duševní potravy. 🙂
Stanovovat si pro poslech nějaký limity, to už mi přijde trochu psycho: pokud je ta hudba fakt opravdová srdcovka, neoposlouchá se nikdy. Maximálně se ti může stát, že přechodně pocítíš potřebu své celoživotní lásce ‚zahnout‘ a na chvilku pak budeš ujíždět na (zdánlivě) lepší muzice… ale jako ve všech vztazích i tady platí, že nakonec tě to zase začne táhnout zpátky tam, kde ti bylo nejlíp. 😉

Já osobně mám v hudbě už pěkných pár let jednoho ‚stálýho partnera‘ a asi 6–7 ‚ex‘, ke kterým se vracím hodně často (a hodně ráda). Vlastně se dá říct, že mimo tyto stálice ve velkým měřítku neposlouchám skoro nic jinýho, a přesto ani náznakem nepociťuju nic jako omrzení, nabažení, oposlouchání atd. Srdcovka je prostě srdcovka a srdcovkou zůstane, i kdyby sis ji do ucha (v)pouštěl od rána do večera každý den. Jestli se ti ty melodie po čase přece jen začnou zajídat, holt to pravá srdcovka asi nebyla. 😉

Upravil/a: quentos

Jo. Dal jsem si limit dvakrát týdně.
Ale s tím novým albem se mi to nějak nedaří…

Ovšem vzhledem k tomu, že už ji se dvěma krátkými pauzami žeru dvacet let, tak to s tím oposloucháním tak horký nebude…

Upravil/a: quentos

Jo. A nejhorší je, že časem se fakt oposlouchá.

Je to zbytečné, buďto se omrzí nebo ne, bez ohledu na frekvenci poslechu. Mám jednu písničku, kterou si zapnu na replay a vydržím poslouchat tři hodiny dokola. Ale aby to vydrželo i mé okolí, pouštím si to do sluchátek a u toho koukám na pc, co je ve světě nového.

mám jí tolik, že to nehrozí. Spíš mám problém si vybrat.

Ne. Dokud mne baví, tak ji poslouchám. Když mne omrzí, inu, je to její osud.

nie, tie naozaj srdcove si pustim kludne aj kazdy den