No, komu by se to aspoň jednou nestalo? Nikdo není dokonalý. Jak to hodnotí okolí, na to jsem se radši neptal.

Altair: tak z toho udělej přednost, no a? Když ti ujde hromový prd, tak to odůvodni tím, že tvoje prdel se učí zpívat. Ale že jí to furt nějak nejde…

Upravil/a: Kepler

Já se k tomu nepotřebuji ani ztrapňovat – mé názory, životní postoje a většina ostatních náležitostí jsou natolik odlišné od průměru, že to přichází jaksi samo s nevyhnutelnou pravidelností. :D

Ale ty máš na mysli asi trapasy nechtěné/neúmyslné. Jo, i ty se mi stávají. Na jeden obzvlášť nerad vzpomínám – v nákupáku do mne vrazil (dost silně) zezadu chlap, takže se sobě vlastní vlídností jsem se ho poněkud silnějším hlasem zeptal: „Kam čumíš kreténe, jseš slepej?“ No a on byl. ☹

Ne, nestává se mi to. Stává se mi, že si sama připadám za …

Okolí mám naštěstí tak tolerantní, že mne za … nepovažuje
(minimálně to nedává najevo). Rozumní lidé navíc vědí, že se
něco podobného může stát komukoliv, takže reagují rozumně.