Už jste někdy sebrali a snědli houbu, u které jste si nebyli tak docela jisti?

Mamce holubinky nechutnaly, tak jsme je nesbirali. Ale tatka me ucil poznat treba ryzec pravy. Jednou zacal sbirat strocky trubkovite. Nejdriv jsem si je overila v atlase, ale je fakt, takova smazenice ze strocku je super. A tech babek, co jsme se najedli a po letech se dozvim, co je to za svinstvo. U bedel jsem si byla jista. Pokud jsem byla v nejakem lese poprve, nechala jsem se nachytat na horcak. Ale olizla jsem a bylo to jasne. Pak uz vypadaly vsechny stejne. Tady mi nekdo dela chute…nasi sbirali i pychavky, ale ty zase nesbiram ja. A v zivote jsem se nenaucila sbirat a nikdy neochutnala muchomurku ruzovku – masak. Ale zato jsem ziskala houbu cagu sibirskou – chagu, ze ktere jsem si varila caj. To je ale zase o necem jinem.

Upravil/a: yuko

Nikdy. Stačí jedno procento pochybnosti a houba putuje do koše nebo na kompost.

ano, ale jen v tom, o kterou konkrétní odrůdu např. kozáka se jedná. U holubinek je to podobné, když si nejsem jistý (která to konkrétně je – u těch holubinek) tak lehce ochutnávám. Jinak ty modré, či spíš fialové holubinky jsou Ok.

Většinou jsem bral v lese jen hříbky a václavky a klouzky nám dříve rostly hojně v parku. Měl jsem strach z neznámých hub, ale i tak jsem se díval do atlasu a přemýšlel, co bych mohl přidat do sběru, ale nakonec jsem je tam radši nechal. Dnes musím bohužel s lítostí konstatovat, že i když jsem měl chození do lesa moc rád, tak už jsem toho zanechal z jednoho prostého důvodu a tím jsou: klíšťata.