Už jste se někdy dostali někam, odkud jste se nemohli dostat?

Když mi bylo asi 6 tak jsem si lehl do velké nákupní tašky se zipem a zevnitř se mi jej pomocí nehtu podařilo zapnout, bohužel se mi potom jej nedařilo zase rozepnout. Matka tehdy málem dostala infarkt když jsem se k ní do obýváku „dokotouloval“ v nákupní tašce…

Jo, jako cca desetiletí jsme s bratrancem zůstali přilepení uprostřed jílovýho pole. Nebylo to nic příjemnýho, museli jsme volat o pomoc, dokud nás nezachránili dva vesničtí stařečkové…

No, třeba jednou jsem hlídala asi dvaapůleté holčičky Aňu a Mari-dvojčata!!! kamarádky. Zamkly mě v pokoji a nezvládaly to odemknout. Mobil jsem u sebe neměla a volat z okna na někoho by zřejmě nebylo to pravé ořechové, jelikož holčičky byly vychované, nikomu by dveře neotevřely. Napadla mě sousedka, která měla klíče od našeho bytu, ale ta měla být v práci. Přece jen jsem zkusila bouchat na zeď a volat „Evo, pojď mě odemknout!“ Trvalo to asi půl hodiny (pro mě to byla věčnost) a Eva přišla domů, uslyšela mé „SOS“ a přišla mě vysvobodit. Štěstí,že děti byly vychované, nedělaly nic, co by jim mohlo ublížit a ještě na nich bylo vidět, že je jim to moc líto. 🙂

Párkrát jsem byla v takové životní situaci, kdy jsem si myslela, že jsem úplně v pr… a že dál cesta nevede. Nakonec to vždy nějak dopadlo.

Upravil/a: Lamalam

… jo, a zůstal jsem tam trčet dva roky …

Do života…

Já jsem se dostal na vojnu a ne a ne se odtud dostat. Podařilo se to až za dva roky.

Asi jako čtyřleté dítko jsem se zamknul v novém bytě na WC, takový ten systém zvenku na klíč a zevnitř dvě páčky, za jednu se tahalo silou do boku a druhou pod pružinkou se zámek fixoval. Příště už jsem to ale kupodivu zvlád.

Zabloudil jsem v blázinci.

iváno
Ano, šel jsem za lepším, lepší nemám a nemůžu se z toho dostat ven, či zpátky až do dnes.

Upravil/a: iváno

Ano, vlastně ne, protože nakonec to vždycky nějak šlo.