Už jste vypili svůj kalich hořkosti do dna ?!

V hospodě zvané život pořád někdo nalejvá :) Jen dopiješ jeden, už Ti šoupou další …

Tuším, že podobný dotaz tu už několikrát padl, takže si to nejspíš oba schytáme. Přesto ale odpovídám, že určitě ne. Kalich hořkosti pijeme celý život spolu s radostmi, smutkem, veselím – prostě se vším, co k životu patří. Takže nemohu říct, že už bych byla na dně. Pevně věřím, že to poznám podle toho, že na dně kalichu najdu žabí lebku. Pokud už má být to víno hořké, tak snad nebude navíc ještě otrávené.
Chce to jiný pohled na život i na problémy. Proč to nebrat jako zkoušky vlastní odolnosti? Potom se i těžkosti rozdýchávají snadněji.

Nemám žádný kalich hořkosti, tak z něho nepiji. Jediné hořké, co mi chutná je pivo.

Vzhledem k tomu, že mi ho život celkem slušně dost nalejval a platila jsem za to dost, obávám se, že jen tak nepřestane a budu věřit, že nějakého štěstíčka se dočkám aspoň v příštím životě – bohužel o tom už nebudu vědět. Ano, chce to změnit myšlení na pozitivní přístup, ale když některé problémy a nemoci zatemňují neustále přístupnou cestu k tomu pozitivnímu myšlení

Doufám že ano. Myslím, že hořkosti jsem měl na jeden život až až. Ale člověk nikdy neví co ho ještě potká.

V 16 letech si říkám, že té hořkosti bylo už až až a jestli jen o tomto je život, jsem rád, že žiji :)