Jde o na český jazyk jako jazyk národní.

A. Spisovná čeština je jazyk, jemuž všichni rozumí, má daná pravidla, je to jazyk , který je jednotný na celém uzemí, jazyk dokumentů, vyhlášek, tisku,, rozhlasu,, užívá se ve škole atd. Tedy spíš – měl by se užívat, ne vždy se toto pravidlo dodržuje. Platí pro podobu psanou, ale i mluvenou.

Jenže ne všichni mluví „předpisově“, takže existuje tzv. hovorová čeština j- mluvené podoba spisovné češtiny. Užívá se v běžném styku, liší se některými tvary, volnější stavbou věty, slov , emocionálními výrazy atd.
Např. moc krásný x krásné, nesem x neseme, to je fakt x to je jisté., to je malér x nepříjemnost atd.

B. Nespisovná čeština je členitější, jde o mluvený projev

1. územní nářečí – dialekt – např. hanácké, lašské, jihočeské atd.
2. tzv. nadnářečí – interdialekt – např. hanácký, lašský, moravskoslovenský – některé tvary jsou nářeční, jiné se užívají i v jiné větší oblasti.

Sem patří i obecná čeština – např. vokno, mlíko, ouřad, píct, schvalujou atd. Je nejrozšířenější – užívá se v oblasti Čech i Moravy.
3. sociální dialekt – mluva v určité profesi, zájmových skupinách, emocionálně zabarvena.. Mohou se užívat i slova spisovné, ale v jiném významu.

1. profesní mluva – např. zednická, hornická

b ) slang – mluva zájových skupin, emocionální
Např. myslivecký – pírko, světlo, barva atd. ;
studentský – baňa, flastr, sardel atd.;
sportovní – meruna, banán atd.

3. argot – mluva zlodějů, prostitutek atd.

káča, pokladna, špicl.

Někdy se slang a profesionální mluva spojlují = slang profesionální a slang zájmový.

Podle výrazů, které jsem uvedla, si můžete najít na netu víc příkladů.

Upravil/a: annas