Vážíme si toho, že jsme 72 let nezažili válku?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Já si toho vážím velmi, i když jsem žádnou válku nezažil, jen okupaci Rusama. O historii válek si myslím, že znám dost na to, abych ta zvěrstva nechtěl ani vidět na vlastní oči. Neexistuje spravedlivá válka, jsem pacifista.

Já určitě. Můj dědeček mi hodně vyprávěl i o první.
Mamka s tetou zažily, jako malé holčičky 2. sv. válku.
Nikomu to nepřeji. Při sledování válečných filmů a
dokumentů mám kolikrát husí kůži.
…
Někteří mladí se historickým pramenům vysmívají, že
už bylo o té válce vyřčeno vše a už toho bylo dost.
Aspoň to kolikrát slýchávám v MHD. Nemají úctu.

já si toho vážím, ale nejsem si jistý jestli si toho váží i dostatečné množství ostatních lidí.

Vážme si obetí, ľudí ktorí padli za našu slobodu. Povedzme „Nie“ vandalom, ktorí akýmkoľvek dehonestujúcim spôsobom, krytím „ušľachtilou myšlienkou“ ničia pamiatky a pomníky nielen fyzické, ale aj v našich mysliach, najvyšším obetiam položeným za náš život. Niet ospravedlnenia pre vandalov, maľujúcich pomníky, písmom a slovom, kladivami a sekáčmi hanobiacimi samotnú myšlienku na obete zničujúcich vojen. Bez minulosti niet súčasnosti. Nemožno poprieť minulosť, nech je akákoľvek, len preto, že sa nám nehodí do karát.
Na našom území sme od čias konca 2.svetovej vojny nezažili „oficiálnu vojnu s vojakmi a delami“ s milionmi mrtvých, ale skrytú vojnu spojenú so smrťou a ničením však ano. Bola to vojna dvoch protichodných zriadení, s rovnakým cieľom: vládnuť a získať ekonomický a politický vplyv na tejto oblasti sveta. Aj táto vojna (a ešte stále je) bola nielen krvavá a deštrukčná ale aj zákerná svojim tichým spôsobom napádajúca myslenie ľudí.

Tak určitě. Na druhou stranu je ale třeba podotknout, že i ti co zažili válku, mají rozdílné vzpomínky. Na našem území šlo především o utlačování našeho národa nadřazenými Němci, práci pro Říši i za cenu naší cílené likvidace a obsazení našeho životního prostoru pro své plány, pak bombardování od Američanů a Sovětů. Jinak na válku vzpomínají lidé co přežili koncentrák a jiní co bojovali na frontě, či třeba o Stalingrad. Pozemní boje, tak jak si třeba já válku představuji, zde byly vlastně až v souvislosti s osvobozením a to již Němci více méné prchali.

Nejsmutnější je, že ve válce nejde o lidi, ale o moc a chuť mocných vládnout, bohužel lidé jsou k jejich zajmům pod nejrůznějšími záminkami zneužiti.

V tomto ohledu dá se říci, že si nás Německo ovládlo a dosáhli čeho chtěli mírovou cestou. Kdo u nás má žít nám diktují přes kvóty, pracujeme za třetinu toho co oni, v továrnách které jim rovněž tak patří. To, že máme pseudopocit, že se na spoluvládnutí podílíme je však jen uplácení našich představitelů dobře placenými funkcemi a systémem přerozdělování prostředků a hlavně dotací, ale reálně nezměníme nic.

Ty novější války v rámci šíření americké demoracie alias boje o kontrolu nad surovinami pak nemá smysl víc ani kometovat.

Lidé jsou různí. Někteří lidé mají v sobě, i když ne převažující zvířecí sklony k zabíjení či násilí. Dokládá to mimo jiné také např.nedávný konflikt v Jugoslávii, kam si Němci a jiní chodily přes víkend za peníze zastřílet do lidí(jako odstřelovači). Věřím, že nás mírumilovných je drtivá většina. Co může být lepší než zdravá příroda, dobrá práce s dobrým výdělkem, dobří sousedé, přátelé.....

Já a všichni z mého okolí určitě. Nejsem si ale jist u mladé generace, která je „deformována“ vítězstvími ve virtuálních válkách na počítačích a pod.
V osumdesátých letech jsem se, v tehdejší Jugoslávii, několikrát setkal s mladými, kteří, z důvodů nadostatku jiné smysluplné činnosti (nepracovali a nudili se), se už tehdy v těchto hrách „vyžívali“ a nakonec to tam i dopadlo skutečnou válkou.