Co si myslíte o teorii, že ve vztahu dvou lidí/partnerů/man­želů je třeba toho druhého neustále něčím překvapovat ?

napsal jsi to trefně- je to jenom level, nahoru i dolů je vždycky místa dost. Tudíž je dobré vědět, že to, co je, vůbec nemuselo být. Znamená, že při tvých nevýrazných činnostech, které jakoby dostatečně neohromují, stačí drahé sdělit, že by to měla brát jako veliké překvapení, protože to tak vůbec nemuselo být. Ve skutečnosti se to ale neříká, pro toho kdo to necítí je to tak či tak zbytečné. Naopak ten, kdo cítí, je překvapen stále. Jinými slovy, kdo není šťastný za to, co má, těžko jej překvapit. Posléze nebude šťasten ani v tom, co jsi nabídnul jako vůli „něčím překvapovat“. A být přirozený je velikým denním překvapením pro někoho, kdo by za tebe nejraděj dýchal ,)

Překvapovat je třeba, ale neznamená to, že toho druhého neznám.

Např. někdo nosí květinu jen při narozeninách a druhý je s tím srozuměn. Jak milé překvapení je, že dostane květinu i mmimo tento termín. Ten kdo nosí květuny každý týden už květinou překvapit nemůže :)

A zase je tu neomezený prostor pro vaší fantazii.

Abychom naplno prožili všechnu krásu, dobrodružství a extázi, musíme být ochotni vzdát se predstavy, že nám ji někdo může garantovat.

Leckterá překvapení bych si v manželství ráda ušetřila. Ne všechna vzbuzují v opačném pohlaví touhu po blízkosti partnera. Do manželství vstupují partneři s tím, že se do určité míry znají. Zvraty a překvapení mohou vést naopak k pocitu frustrace a zklamání.
Vášeň jako taková buď ve vztahu je, nebo není. Může se stereotypem vytratit, ale také nemusí.
Protože manželství není hra, tak bych o levlech nemluvila. Každopádně ale poznávání nejniternějších stránek partnera by v případě správné volby mělo vést k utužování svazku, v případě omylu k prozření a rozpadu vztahu.
Překvapovat partnera není na závadu, ale mělo by to být překvapování milé a spíše drobnostmi. Ve vztahu je totiž nejdůležitější právě ten vztah.

Nejvíce svého partnera překvapíš nevěrou. To je vyzkoušené.